Co je při jednosměrném výkladu historie možné? Jak je možné, že nějaká psychicky labilní a nevyrovnaná žena se ředitelům 500 škol v ČR tak líbila, že zařídili, aby jejich žákům vykládala vymyšlený a velice emotivní příběh o svém pobytu v gulagu. A nejen ve školách, ale i v kulturních domech a jinde. Emotivně líčila svůj domnělý osud, ze kterého šel mráz po zádech a nejeden posluchač či posluchačka měli v očích slzy. Tisícům lidí to tato psychopatka 15 let vyprávěla.
Byly s ní natočeny pořady ve "veřejnoprávní" České televizi, v Českém rozhlase, vystupovala také v projektu Příběhy našich sousedů, jehož partnerem je i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nebo Ministerstvo kultury.
Teprve nedavno potvrdil historik Ústavu pro studium totalitních režimů Adam Hradilek, že Věra Sosnarová lže, protože jako odsouzená v gulagu nikdy nebyla. Pro normálního člověka je to nepochopitelné, pro těch 500 ředitelů škol to zřejmě byla příležitost, jak přispět svou troškou do mlýna k vymývání mozků našim školákům. Jak bláznivá je tato naše demokracie. A jak naivní a posedlí nenávistí k Rusku jsou někteří ředitelé škol. Ale že se v tom svezou i někteří ministři našich bývalých vlád, to už hraničí přinejmenším s nižší inteligencí, a ukazuje to na úroveň řízení ministerstev v bývalých vládách. Po patnácti letech vyjde konečně pravda najevo. Není to trochu dlouho? A nemá ta demokracie trochu delší vedení?