Dění ve střední Evropě vykazuje pozoruhodně shodné rysy. Ve svobodných a demokratických volbách v České republice, Polsku a Maďarsku drtivě vítězí strany se silnými lídry, kteří prosazují národní zájmy.
Opoziční strany jsou v těchto zemích slabé z hlediska voličské podpory, chybí jim pozitivní program. Absolutní neschopnost věcně zaujmout občany tak postupně nahradila slovní agresivita. K tomu připočtěme aktivní snahy o vyvolávání nenávisti, například podporou lidových soudů na náměstích.
Nic z toho ale nepřináší své plody, veřejnost v dalších a dalších volbách ukazuje opozičním politickým stranám záda. Na pořad tedy přichází oblíbená a odvěká kratochvíle neúspěšných. Stěžování si v zahraničí a snaha opřít se o mocného Velkého bratra.
A tak opoziční strany, klečíc na kolenou, hledí nyní s prosebným zrakem do Bruselu, v naději, že jim pomůže zbavit se úspěšného premiéra a lídra hnutí ANO Andreje Babiše. Je to takové, jak by řekl Václav Havel, čecháčkovské. Vlastně, ono je to ještě horší.
Je to takové…
…biľakovské.