V minulých dnech mě neminuly zajímavé informace a některé z nich do konce potěšily. První byla nedávno na naší webové stránce – jakýsi politolog zjistil, v jakém pořadí Google řadí zpravodajské (informační) servery. A je tu zděšení! Na prvních místech (komunistické) Haló noviny, (proruský) Sputnik, Parlamentní listy,… až na 5. místě Český rozhlas (a ještě dále asi „jejich“ Česká televize)! Co s tím asi Google udělá? Možná, že si americká firma nechá od nás (od nich) poradit. Co mě na tom ale potěšilo? Občas si na stará kolena hraju s počítačem a jen domýšlím, že Google nemá ustavenou nějakou komisi, která by tvořila pořadí zpravodajských serverů, jak je u nás zvykem, ale že je systém výběru pořadí nastaven tak, aby automatizovaně vyhodnocoval počet návštěvníků jednotlivých zdrojů a ti, co jich mají nejvíc, jsou pak na předních místech v pořadí. Takže mě těší, že můj výběr zdrojů k doplnění a narovnání informačních blábolů z ČT je v podstatě shodný s pořadím, který vyhodnotil Google. Tím pádem, že nás zvědavých a lačných po objektivních zprávách je daleko víc, než jsem si myslel!
Druhá potěšující zpráva byla v tisku o prvních představeních Alexandrovců v Praze. Byly v Tip-sport Aréně a byly tři. Všechny vyprodané! Asi třetina návštěvníků byli mladí zájemci. Vystoupení bylo doprovázeno ovacemi a opakovaným skandováním – i ve stoje. Přítomný školák (asi 10-letý) se vyjádřil, že něco podobného ještě nikdy neviděl a neslyšel – a ve škole jim o tom prý nikdy nic neřekli! Tak takový to byl úspěch Alexandrovců v Praze. A to v dnešní době, pečlivě pěstované, zalévané i vydatně (finančně) přihnojované rusofobky! Nejsou tam tedy jenom samí demonstranti proti čemukoliv. Malé skupinky provokatérů byly prý viditelně ignorovány, nanejvýš obdařovány shovívavými úsměvy.
Před příchodem na vystoupení Alexandrovců rozdávali aktivisté příchozím letáčky, tentokrát na křídovém papíře, v pěkných barvách. V připojené fotogalerii se na obě strany letáčku podívejte, kdyby náhodou už nezbyly a v dalších 6 krajských městech se na návštěvníky vystoupení Alexandrovců nedostaly. Na první straně je symbol-znak skupiny Kaputin. Tuhle skupinu najdete na facebooku, kde jsou od roku 2014. Prezentují se tam jako skupina demokratů, kteří chtějí zastavit Putina (už pět let!). Dál je tam heslo „Hudba je zbraň“, doprovozené siluetou vojenské stíhačky. Na skupinové fotce souboru jsou jejich členové vyzbrojeni harmonikami a balalajkami a koláž vytváří dojem, že je přijíždí na hořícím tanku ze 68. roku. Na druhé straně letáku se dozvíte, že písničky tohoto vojenského souboru propagují sovětskou totalitní politiku i když s usměvavými tvářemi (zjištění pracovníka z Vojenského historického ústavu!). Oslavují prý okupaci z roku 1968, opěvují ruskou armádu, která pomohla anektovat Krym! Armádu, která vtrhla na Ukrajinu, bombardovala civilisty v Sýrii (a vyrobila tak další uprchlíky). Fotozáběr taky upozorňuje na zatýkání demonstrantů – samozřejmě v Rusku. Zřejmě nikde jinde si vládnoucí složky nedovolí demonstranty zatýkat. Na závěr milé přání dobré zábavy na propagandistické zábavě. Zkrátka – všechno realizace zásady říšskoněmeckého ministra propagandy (Goebels), že 100x opakovaná lež se stává pravdou!
Ta třetí zpráva mě zrovna moc nepotěšila, ale potvrdila alespoň moje domněnky. Jakýsi vysokoškolák zanechal studia a dal se na organizování demonstrací. Vzniklý spolek „Milion chvilek pro demokracii“ měl loni na svém kontě před demonstracemi 17. listopadu už přes milion Kč. Teď je to pro bývalého vysokoškoláka výnosné hlavní zaměstnání a s ním pro dalších možná už 10ti dalších kmenových „pracovníků“. K tomu asi stejný počet dobrovolníků. Spolupráci dalších profiků bych určitě nevyloučil. Jde jasně o profesionální vedení demonstrací. Těžko ovšem zadarmo! Pro účastníky demonstrací jsou to lákavé přivýdělky: půjdeš demonstrovat, pochodovat až k tamtomu paláci, ukážeš transparent a dostaneš „love“. Nebo výzva, že když jsi s námi, příště přivedeš sebou další tři demonstranty! Snad jsem tím trochu přiblížil můj názor, kterýmže aktivistům se dá říct „zaprodanec“. Ale nejsou to všichni. Taky existuje řada těch, na které může platit myšlenka jakéhosi klasika: Když nic nevíš, musíš všemu věřit! Těm bych zaprodanci neříkal, ale spíš troubové.
Nakonec pár otázek, vlastně jen ta hlavní: KDO TO VŠECHNO PLATÍ? O televizních pracovnících je to jasné – velkou část platíme všichni formou koncesionářských poplatků, i když neradi. Ale kdyby jako zásadoví téhle práce chtěli zanechat, kam se podějí? Různé společnosti, obchodní centra a další podniky – těch není tolik, aby všichni reportéři, moderátoři a další specialisté na svobodu slova v nich mohli pracovat jako mluvčí. Co na to my, ostatní? Myslím, že je nás víc, ale víc jsou vidět a slyšet oni (jsou mezi nimi i někteří kandidáti na funkci prezidenta!). My ale jen mlčíme a shovívavě nad jejich nesmysly krčíme rameny. Kdyby třeba na ně každý desátý návštěvník Alexandrovců při odchodu z koncertu hlasitě zavolal „Jdi do háje!“, už před vyprázdněním arény by byli „aktivisté“ na psychiatrii nebo by se alespoň zamysleli. Jsou-li toho ovšem schopni.
