V předvečer Den vítězství korespondentka KP mluvila se Západoevropany, Číňany, Američany, Australany…, aby zjistila, co vědí o druhé světové válce. Hrozné je, že většina odpověděla zcela jednoznačně: „Přece Spojené státy vyhrály!"
Akt úplné kapitulace Německa byl nakonec podepsán 8. května 1945 poblíž Berlína. To je před 74 lety. Zdá se, že těchto sedm desetiletí bohužel stačilo, aby svět zcela zapomněl na roli Ruska ve vítězství nad fašismem.
Pokud byste probudili uprostřed noci kteréhokoli Rusa, Bělorusa, Ukrajince, Uzbeka,...a řekli - 9. květen, odpoví vám ihned: válka, Rudá armáda, 26 000 000 mrtvých, bitva u Stalingradu, blokáda Leningradu, přehlídka, svátek se slzami v očích - Den vítězství. Koho? Nás samozřejmě. Celý svět to přece ví!
Jenže ne celý. Vzpomínám si na upřímné překvapení Itala, který přijel ke své ruské přítelkyni v květnu, přímo na ruské květnové oslavy.
„Co tady slavíte? Den vítězství? Ale válku přece vyhráli Američané! Co s tím má Rusko společného?“
Byla jsem šokována a vůbec jsem ho nedokázala vyvést z omylu. Nevěřil mi, že to byl SSSR, kdo na sebe přijal největší úder fašistů.
„U nás se ve škole učí, že vyhráli Američané. A fakta jsou nepopiratelná. Byli to američtí vojáci, kteří k nám přišli v roce 1945 a osvobodili všechny Židy z koncentračních táborů a vyhnali nacisty. Film Život je krásný (oscarový italský film o druhé světové válce v roce 1997) jsi viděla? No tak! Na konci tam přece přijel americký tank.“
Tento dospělý, vzdělaný a vůbec ne hloupý muž ve věku 30 let ještě neslyšel čísla: 60 milionů mrtvých, 26 z nich byli sověti.
Jak je to možné?
V předvečer 74. výročí Vítězství jsem se tedy vydala položit co největšímu počtu cizinců, které znám, otázku: Co víte o druhé světové válce?
(Kráceno: ……)
A je tu smutný příběh, ale se šťastným koncem.
„Moje dcera po vystudování jedenácti tříd ve svém rodném Petrohradě odešla studovat na soukromou školu v USA, stát Pennsylvánia,“ říká podnikatel z Petrohradu Rostislav Litovcev.
„Když jednou v hodině dějepisu slyšela, že fašismus porazili Američané, nemohla odolat. Vstala, předstoupila a vyprávěla všem, jak to ve skutečnosti bylo. O Rudé armádě, milionech mrtvých, o blokádě. Učitelka byla šokována, protože o tom všem slyšela poprvé. A také tam není obvyklé učitelům odporovat. Dcera sice dostala čtyřku, ale podívat se na tu odvážnou Rusku pak do třídy chodila celá škola".
Tak potkala i chlapce, který se později stal jejím manželem. Teď mají tři děti.
Místo epilogu
Druhá světová válka byla nejkrvavější a nejbrutálnější v dějinách lidstva. Není nutné, aby například Holanďan znal podrobnosti o maršálu Žukovovi, východní a západní frontě a další nuance. Ale kolik miliónů lidí zemřelo v této válce a že to byli sovětští lidé, kteří porazili fašismus, by svět znát a chápat měl.
Je jasné, že historie je plastická. Přišli jedni a podali historii tak, přišli druzí a přepsali ji jinak, pak přišli další a všechno vrátili, jak to bylo, protože by bylo správné vše pochopit. Ale jedna věc je podle svého interpretovat události, a jiná věc je otevřeně lhát. A dokonce i s ohledem na čistě národní priority ve výuce historie mě to osobně zraňuje až k slzám. Ano, existuje politická objednávka. Ale u nás všichni víme, že například Američané přistáli na Měsíci, že fotbal vymysleli Britové a první auto se objevilo v Německu…
Od května 1945 v poměru ke světovým dějinám neuběhlo příliš mnoho času. Stále žije mnoho očitých svědků těchto událostí. A je dobře, že moje babička teď už ničemu nerozumí a nemůže si přečíst tyto řádky...
(Kráceno: jk)
Celý článek zde: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2019/05/ukradene-vitezstvi.html#mo...