V těchto dnech si připomínáme osvobození naší vlasti od německých okupantů. Hrůzovláda v nádherných květnových dnech roku pětačtyřicátého skončila a nenaplnily se tak plány nacistů na vyhlazení českého národa.
Zůstal bol v srdcích těch, kteří přišli o své nejdražší. Ve vyhlazovacích koncentračních táborech, na popravištích, při odbojové činnosti a na frontách druhé světové války. Zůstal pocit hrdosti na ty, kteří položili život za svou vlast. A také pocit vděčnosti k těm, kteří republiku vyrvali ze spárů neskutečného zla.
Uplynulo více než sedm desítek let a ony přesvaté pocity se začínají nořit do mlhy. Přepisovači historie se snaží z osvoboditelů vyrobit uchvatitele, relativizují hrůzy protektorátu a ideologizují historii k obrazu svému. Ano, navazují na ty nejhorší předlistopadové doby, kdy měli přestat pro veřejnost existovat američtí osvoboditelé a nekomunistický odboj byl relativizován.
Nenechme je zvítězit. Pokud totiž dovolíme zničit vlastní historii, pokud dovolíme, aby byli popliváni naši osvoboditelé, zničíme sami sebe. Naše vlastní duše odumře a zůstane jen pusté prázdno, které okamžitě vyplní nějaká nová totalita. Protože k tomu, aby totalita zvítězila, musí nejprve zničit paměť národní. Nenechme se přitom zmást, nehrozí nám opakování dob předlistopadových. Ratolesti nové totality raší v moderních netolerantních ideologiích. Může to být genderismus, klimatismus nebo jakýkoliv jiný –ismus „progresivního“ střihu. Co je všechny spojuje, je nelidskost, touha po masovosti a popření člověka.
Proto prosím vás všechny, nezapomeňte v těchto dnech. A věnujte našim osvoboditelům tichou vzpomínku, zapalte svíčku, položte k jejich pomníčku kytičku šeříků.
S úctou se pokloňme osvoboditelům vlasti!