Úprava minimální mzdy, kterou předkládá Českomoravská odborová konfederace s ohledem na zaměstnavatelské svazy, tedy zvýšení minimální mzdy na 15 000 Kč hrubého pro rok 2020, v žádném případě neodpovídá prudkému růstu inflace, zvýšení cen a zvýšení základních životních výdajů. Návrh není řešení, je to jen populistická iluze, která má ukázat, jak drobek od stolu kapitalistů zlepší životní podmínky pracujících. Jsou to drobné, které nezvýší jejich životní úroveň, natož spotřebu. Výše minimální mzdy v porovnání s průměrnou mzdou tak i po svém zvýšení klesla na poměr 39,45 procenta k průměrné mzdě, průměrná inflace se pohybuje na téměř třech procentech růstu spotřebitelských cen.
Jestliže by měla minimální mzda, jako významný sociální ukazatel, umožnit zabezpečení základních životních potřeb bez pomoci sociálních dávek, musela by se přiblížit 50 procentům reálné průměrné mzdy, tedy blížit se částce 16 500 Kč. V opačném případě i přes své současné zvýšení nevyrovná pokrytí základních životních výdajů. Pro srovnání uvádíme, že medián mzdy se pohybuje na 29 247 Kč. Ani k 50 procentům z něj se i navýšená minimální mzda nepřibližuje.
Nemá smysl záplatovat chudobu a tleskat si, že se něco podstatnějšího mění. Stejně s výší minimální mzdy, stejně s valorizací důchodů nebylo dořešeno, co mezitím zapůsobila inflace, že mezitím rostly ceny – takže v důsledku nějaký posun v životní úrovni nehrozí.
Reformistické žluťácké odbory, vládní sociální demokraté, tzv. moderní levice konejší zbytek společnosti jakousi svou »radikální« hrou o zvýšení minimální mzdy. Je to jen předvolební kampaň, která má několik kariéristů vynést ke korytům, nikoli systémové řešení a rozhodně ne odpověď na oprávněné tužby zaměstnanců po zlepšení životní úrovně a uvolnění sociálního tlaku.
Nám nejde o to tlumit chudobu. A o tom diskuse omezená jen na minimální mzdu je. Nám jde o to chudobu vymýtit. Příjmy musí být spravedlivěji přerozdělovány, tlak pouze na výši minimální mzdy nestačí! V řadě odvětví vznikají disproporce, mzdy neodpovídají fyzické i duševní náročnosti práce, důraz na bezpečnost a ochranu zdraví při práci nevyhovuje podobně jako vhodnost časového vytížení bránícího dalšímu osobnímu i profesnímu rozvoji. To vše je limitováno uspokojováním základních hmotných potřeb, které jsou mnohdy mimo rámec nabízených platů.
Radikální změny v pojetí minimální mzdy i přerozdělení, potažmo změny systémové nenavrhujeme z libovůle, ale z nutnosti a ze samozřejmosti vyjít vstříc spravedlivým nárokům pracujících! Minimální mzda sama o sobě důstojný život nezaručí.