S malým zpožděním, ale přece. Přinášíme informaci o besedě misionářky Radky Rusínové. Ve své besedě a prezentaci nás přiblížila jako misionářka život domorodých obyvatel Keni a Ugandy.
Mezi lidmi je všeobecně rozšířená představa, že misionář je člověk, který přijede do cizí země a tam lidi takzvaně obrací na víru. Ne tak Radka Rusínová.
Do Afriky přijela před asi třemi lety a za tu dobu se jí podařilo s tamními obyvateli ujít pořádný kus cesty nejen víry. O misii toho vím hodně, ale Radka mne velmi mile překvapila, protože její projekty nepostrádají smysl, mají návaznost do budoucnosti a Afričané nedostávají pomoc zadarmo nebo za nic. Radka Rusínová hledá sponzory pro děti, které jinak nemohou studovat, protože buď pocházejí z velmi chudých poměrů, nebo jsou sirotci. Jenže Radka pečlivě vybírá případné studenty, kteří mají perspektivu. Musí být tedy zdraví a nadaní. V Keni i Ugandě žije několik kmenů, jež se liší nejen způsobem života, ale také intelektem. Pokud dítě vstoupí do projektu, pak se na stejně dlouhou dobu zavazuje, že bude pro organizaci pracovat dobrovolně. Např. dostudovaný dentista, který byl z projektu podporován 5 let, se zavazuje, že 5 let bude zdarma dvakrát ročně dělat preventivní prohlídky zaměstnancům i dětem ve škole. Platit se bude pouze materiál, nikoli jeho práce. Tak je to s lékaři, zemědělci, učiteli apod. Zakládá školy, plánuje postavit sirotčinec, učí děti i dospělé základním pravidlům pořádku i hygienickým návykům. Kupuje kozy, slepice a králíky, které shání v Evropě. Důvod je prostý, ale překvapivý. Místní dobytek není k ničemu, leda jako tažné zvíře. Kráva dosahuje výšky telete, dá jeden hrnek mléka ráno a další večer. To není moc, že? Většina obyvatel se neumí starat o dobytek. Radka je to na farmách učí. Ukázala nám fotografii, kde se lidé chytají různě za prsty. Vypadalo to jako nějaká dětská hra, ale Radka je učila dojit. Pokud od Radky dostanou kozu nebo králíka, musí se o něj starat tak, aby prosperovalo – to zvíře. Pokud to majitel nezvládne, musí ho vrátit. Navíc z chovu dává zadarmo svá mláďata, aby sloužila zase dalším. Shání matrace pro děti, protože spousta z nich spí jen na holé zemi, když mají štěstí, přikryjí se dekou. Pochopitelně pak mnohé děti trpí chronickým onemocněními ledvin a močových cest.
Radka Rusínová se během svého pobytu s komunitami v Africe sžila. Naučila se porozumět tamější kultuře a povaze lidí, takže ví, na co si musí dávat pozor, jak s lidmi jednat. Její zkušenosti jsou bohaté, úsměvné i smutné. Navzdory tomu je Radka plná optimismu, protože jak sama říká, věří, že Bůh ji tam povolal a on je ten, kdo jí pomáhá, chrání a otvírá srdce dalších lidí, kteří chtějí pomoci a přispět k tomu, aby se i na černém kontinentě mohlo lidem dařit líp, s lepší perspektivou do budoucna.
Na samý závěr prezentace její práce jsme vykonali sbírku a do Afriky odeslali vybranou částku, omalovánky, drobné předměty, tužky a hry. Radce a všem, kdo pomáhají, přejeme, aby měli sílu, nenechali se odradit nezdarem, nepochopením a překážkami, ale aby vytrvali a mohli sloužit s láskou a nadějí, že jejich práce má smysl.
Autor: Mgr. M. Šálková
Z Protivínských listů upravil: Josef Kovařík