V pátek 28. prosince členové ZO KSČM Mirovice společně s hosty popřáli ke krásným 99. narozeninám Karlu Špalovi. Připomenutí výročí životního jubilea spojené s oslavou se uskutečnilo v baru mirovického náměstí. Mimo předsedy zdejší základní organizace Josefa Maříka, dalších členů a příznivců oslavenci poblahopřáli také předseda a místopředseda okresní stranické organizace Jiří Lejčar a Josef Kovařík.
Druhý nejstarší člen okresní organizace KSČM Karel Špala sám o sobě říká, že je životním optimistou. V plné síle a svěžesti, jako dobrý vypravěč, připomněl svůj bohatý činorodý život a přístup k celé řadě činností, kterými byl pověřen. Při besedě se neodříkal připít si s kamarády dobrým pivem a nepohrdl ani „štamprdličkou“ becherovky. V neformální diskusi se nezapomnělo ani na více než ochutnávku chlebíčků a jednohubek.
Připomněl například, jak jako mladý pozoroval útěk poražených německých jednotek přes Mirovice na Blatnou, důležitost distribuce potravinových lístků a šatenek, kterou byl pověřen. Zmínil i okolnosti historie bývalého romského tábora v Letech, nadšení z pozdější výstavby mirovické pobočky Tesly Rožmitál, pobočky Jitexu Písek, nebo pobočky Vodňanské drůbeže v Mirovicích, úspěšné hospodaření státního statku, atd. Tyto, tehdy nové výrobní provozy a zařízení, postupně umožnily plnou zaměstnanost nejen v Mirovicích, ale úspěšný rozvoj celého širokého regionu. Bohužel, celá řada z nich byla postupně rušena. Vesnický život mu učaroval. Zpočátku po válce soukromě hospodařil, později zemědělství a jeho rozvoj na Mirovicku řídil a organizoval.
Téměř k závěru příjemného rozhovoru se také Karel Špala vyjádři ke své dlouhověkosti. Uvádí:
„Nikdy jsem nekouřil, nikdy mi to nechutnalo. I když si vařím nebo mi dcera jídlo vozí, jsem hubený. Hubený jsem vlastně celý život. V 15 letech jsem promokl a chytlo mě revma do kolen a ramen. To mě obtěžovalo až do roku 1951, kdy mi vytrhli asi tři zuby a byl pokoj. Zánět z těla zmizel. V nemocnici jsem byl až v důchodu. Celkem 18 dní, přihlásily se mi staré problémy. Ale opět rychle odezněly. Dnes mě nic nebolí a ani neberu žádné léky na klouby. Asi před 15 lety mi operovali šedý zákal. Vidím dobře do dálky, čtu knížky z knihovny. Je to prostě pokrok medicíny, oči mi slouží dobře. Problém mám se sluchem, ale to řeším naslouchátkem. K televizi mám připojená sluchátka. Používám starý telefon, pevnou linku, ale i mobil umím ovládat“.
O mnoha dalších životních zkušenostech a osudech se nechalo mluvit ještě dlouho. Proto jsme se z důvodů nachýlení času domluvili, že si celou řadu dalších otázek dopovíme příští rok. To bude na 100. výročí narozenin a sejdeme ve větším počtu společně s mirovickými občany, zastupiteli a pod záštitou Města Mirovice.
Fotogalerie
