Normalizace, ohrožení demokracie ... to jsou vždycky hesla těch, jejichž zájmy a zájmové skupiny se cítí ohroženy. Ačkoliv tak strašně chtějí odpolitizaci například veřejné služby, jsou první, kteří začnou rozesílat rozhořčené dopisy politikům, aby zasáhli. Politizace a odpolitizace, křik kolem tohoto tématu se vždy účelově hodí. Křičeli by stejně, kdyby nešlo o jejich spřízněnce nebo vlastní zájmy?
Permanentní kádrování ze strany „těch správných“ a udržování bezdůvodné a permanentní morální paniky je nepřijatelné. Svůj názor opírám a odvozuji z chování mainstreamu (médií hlavního proudu) a celé řady účelových a dokonce zaplacených demonstrací (placeného komparzu) poslední doby. Normalizace (zatím) není a normalizační praktiky vždy předvádí úzká skupinka lidí. Tak to prostě je.
Příklad: Zastane se někdo propouštěných dělníků Zetoru a bije snad někdo na poplach?
Proč se někdy křičí a demonstruje a jindy mlčí? O Zetoru v potížích píší jen velmi málo a jen některá média. Firma propustí 260 lidí, téměř polovinu zaměstnanců. Slyšíte snad, že by média křičela kvůli propouštění dělníků ze Zetoru? Slyšíte to… ticho?