K návrhu novely zákona o podpoře sportu skupiny poslanců z různých stran, první čtení
Změnou pravidel proti mafiánům ve sportu
Ivo Pojezný, místopředseda podvýboru pro sport
Dovolte mi nejdříve reagovat na některé kolegy. Například na kolegu Jana Bauera (ODS), který vyzval pana ministra, aby hovořil. On se nechal vyprovokovat, možná že mohl ještě chvilku počkat, bývalou ministryní Kateřina Valachovou (ČSSD), ale možná že mohl taky požádat bývalého ministra školství z jeho řad, pana Petra Fialu, a to je právě to nejtragičtější období ve financování sportu. Myslím, že kolega Milan Hnilička (ANO) byl velmi mírný, když nás informoval jenom o nějakých drobných průšvizích, ale já to uvedu trošku na pravou míru.
Nejvyšší kontrolní úřad jasně definoval v období 2011 až 2013, a to je ta černá můra našeho českého sportu, že ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy selhalo jako garant v oblasti sportu. Nebylo schopno stanovit měřitelné cíle a přerozdělovalo prostředky, aniž by mohlo vyhodnotit výsledný efekt, které dotace mají přinést. Teď pozor: z více než tří miliard korun poslalo víc než 1,2 mld. Kč příjemcům na základě neúplných, chybných, pozdě dodaných nebo zcela chybějících žádostí o dotace. Jedna miliarda putovala příjemcům, kteří naprosto nesplňovali podmínky pro přidělení dotací. Tak se nemůžeme divit, že potom existuje poslanecká iniciativa, která z toho chce ven, a že byl vytvořen návrh novely zákona o podpoře sportu.
Kam došly peníze, když se přerozdělovaly přes svazy?
Kolega Jakub Janda (ODS), velký fanda sportu, taky říkal, že nechce, aby se platily nějaké šampusy politikům. Tak se podívejme zpětně, kteří politici navštěvovali významné sportovní události v České republice. Já jsem tam neviděl příliš zástupce levice, ale viděl jsem tam vždycky zástupce z ODS. Vzpomeňme například na Fed Cupy, tenisové turnaje apod. Ano, byli hoštěni. A vzpomeňme si na toto období, kdy byly úředníky stanoveny jasné mantinely a nějaký žebříček pořadí, které sportovní kluby finance dostanou. Co se stalo? Až byl ten žebříček zpracovaný podle jasných pravidel, tak přišel náměstek ministra, škrtl celou stránku a napsal tam to, co chtěli právě ti mafiáni, proti kterým tato novela zákona o podpoře sportu bojuje.
I Lukáš Bartoň (Piráti), který se dotkl této novely - no nejde jasně o nic jiného než o kontrolu finančních prostředků poslednímu příjemci. Bez toho bych vůbec tuto novelu nepodepsal. A není možné, aby platilo, a to byl vždycky návrh občanských demokratů - dejme to svazům, oni si to nějak přerozdělí.
Dopadlo to velmi tragicky. Přerozdělení bylo neefektivní, špatné, a pokud se přerozdělovalo přes svazy, kam došly finance? Došly na mzdy různých funkcionářů. A vzpomeňme si jenom, jak zneužili paní Věru Čáslavskou asi před třemi lety, když jsme dostali dopis, jednotlivé kluby, abychom z Českého olympijského výboru udělali největší autoritu, která finance bude přerozdělovat. Ale oni dostali tu možnost. Dostali možnost přerozdělit finance z loterií. Mám dojem, že to bylo nějakých 600 milionů korun. Měli to dát hlavně na děti, mládež a na trenéry mládeže. A z těch 600 milionů korun, jestli jste se na to dívali, přišlo 400 tisíc na děti a mládež! Ze 600 milionů korun!
Je třeba oddělit zákon o podpoře sportu a zákon o sportu
Tuto novelu zákona jsem podepsal s naprosto čistým svědomím. Je to jediný možný krok v současné době nějak vybřednout z velkých problémů našeho bohužel tak korupčně zasaženého sportovního prostředí, a to zavirovaného nejen korupcí, ale taky špatným, neefektivním, netransparentním přerozdělováním finančních prostředků. A jsem taky rád, že tato novela reflektuje na obrovský význam sportu a jeho společenské postavení pro jeho mimořádnou důležitost, na kterou se bohužel zapomínalo už někdy od roku 1990. A když se podíváte, kolik finančních prostředků šlo ze státního rozpočtu, tak jsme byli skutečně na chvostu Evropy. Neříkám Evropské unie. Skutečně celé Evropy. Mám dojem, že jsme byli někde na druhém místě, za námi bylo pouze Rumunsko.
Já to však cítím jako teprve první krok a je potřeba oddělit zákon o podpoře sportu a zákon o sportu. Druhý krok by měl směřovat právě k novému zákonu o sportu, ale i k dostatečnému zafinancování prostředků a určitě v neposlední řadě ke zkvalitnění kontrolních mechanismů. Tato novela k tomu naprosto jednoznačně směřuje.
Podstatou musí být přímé financování klubů
Podstata financování musí zůstat, tak jak to nakonec říkal pan ministr, na přímém financování klubů, především s důrazem na sportování dětí, mládeže, ale také na pomoc zdravotně postiženým, na národní reprezentaci, na mezinárodní sportovní akce na našem území a nesmíme zapomínat ani na propagaci sportu. Ale pozor, ne mezi dospělými, ale hlavně na propagaci, která osloví naše malé děti. To nejcennější, co máme. A bohužel kvůli tomu, kam byl veden tento sport, vznikla nám celá generace, která nikdy nesportovala. To jsou lidé do 40 let, kteří dneska zakládají rodiny, mají své děti, a já naprosto pochybuji o tom, že povedou své děti ke sportu.
Vím, že ubývá sportujících dětí na celém území Evropy. U nás je to tragické v tom, že např. za posledních šest let ukončilo svoji činnost na 350 fotbalových klubů, těch na malých vesnicích, a tohle břímě si určitě poneseme dlouho. I když vím, že v celé Evropské unii skončilo ve fotbale za posledních pět let na osm milionů fotbalistů. Tragédie je taky v tom, že ti, kteří sportují, většinou v 15 letech úplně končí se sportem a nepokračují dál v dorosteneckém věku.
Malé ministerstvo sportu podporujeme
Sportu samozřejmě také chybí po léta obrovské množství investic. Pokud máme sportovišť za více než 90 miliard korun, tak vnitřní zadluženost na sportovištích je přes 60 miliard korun. Navíc je to většinou infrastruktura, která byla vybudována před rokem 1989.
Vznik agentury, jakéhosi malého ministerstva sportu, jsme podporovali již v minulosti, a záměr vytvořit optimální a profesionální subjekt zabývající se sportem, který má samostatnou rozpočtovou kapitolu a navíc s optimálními kontrolními mechanismy, je z mého pohledu nesmírně žádoucí. Tím by nemělo docházet k nehospodárným jevům, mnohdy s kriminálním pozadím. A je to zcela zásadní krok a velmi důležitý krok pro očistu sportu od různých lobbistických skupin napojených na tuto oblast.
Novelu tedy vidím jako nástroj pro zkvalitnění podmínek celého sportovního prostředí. Vidím, že zefektivnění financování sportu podpoří také navyšování finančních prostředků, že tak dostane zelenou. Budu věřit vládě, budu věřit i Milanu Hniličkovi, který to má prosadit v současné vládě, že tomu tak opravdu bude. Ale jsem taky pevně přesvědčený, pokud agentura bude zřízena, že Nejvyšší kontrolní úřad po letech nebude mít důvod ukazovat na tak závažné nedostatky, které tady byly bohužel v minulosti. Proto jsem podepsal návrh, kterým se právě zabýváme. A jsem pevně přesvědčený, že je to návrh kvalitní.
K návrhu novely zákona o obcích poslankyně Jany Mračkové Vildumetzové (ANO), první čtení
Přímá volba politiků u nás není, rozhodují strany
Leo Luzar, člen petičního výboru
Já bych požádal předkladatele a zpravodaje o tu statistiku nebo informaci, která tady byla citována - že se nějaký politolog vyjádřil o tom, že má čísla, má analýzy.
Mě by zajímalo, v jakých analýzách, která čísla používal, protože to, co tady bylo řečeno na mikrofon, považuji za přesný opak toho, co mám ze své vlastní osobní zkušenosti s účastí kolegů na různých akcích a podobně. To by mě opravdu velice zajímalo, z jakých údajů ten, který tu statistiku zpracovával, čerpal.
Druhá věc, která tady zazněla. Občan si přece v komunálních, krajských či parlamentních volbách nevybírá svého konkrétního politika. Tady ta přímá volba politiků není, bohužel, bohudík, nevím, diskuse o přímé volbě tady ještě pořádně nezačala a neproběhla. Občan si vybírá politickou stranu. Politická strana rozhoduje, které své členy na které místo kandidátky zařadí v tomto. A mnohdy se, bohužel, stává, že občan se není schopen ztotožnit se svým starostou, ale byl zvolen na kandidátce politické strany, které fandil. Dal jí svůj hlas. Ale očekává, že ten starosta, primátor, hejtman bude na sto procent vykonávat svou práci. A duplicita funkcí tady je dle mého názoru problém a cítím to také, že to časový problém je.
Jsem řadovým zastupitelem obce, bohužel obce v Ostravě, není to tady v Praze, kdy si někdo odskočí z jednání na dvě hodinky. Tady to nikdo nepozná, tam odhlasuje, vrátí se zpátky. Ale třeba pro Ostravu je to problém, nebo pro Opavu. Ta dopravní vzdálenost je docela velká, abychom zvládali účast, a samozřejmě funkce tím částečně trpí. A jestli mně někdo řekne, že ne, tak se mýlí.
K vládnímu návrhu novely zákona o platu představitelů státní moci, druhé čtení
Jde o návrh KSČM starý 20 let
Vojtěch Filip, místopředseda Sněmovny
Návrh na to, aby se platy ústavních činitelů odvíjely od vývoje ekonomiky, je návrh KSČM z roku 1998. Přednášel ho tenkrát Svatomír Recman (tehdejší místopředseda rozpočtového výboru Sněmovny – pozn. red.). Já s tím absolutně souhlasím. Ale nesouhlasím s tím, abychom oddělili platy politiků a soudců. To není možné. Americký systém je jiný, tam nejsou soudci jmenováni na doživotí, a tím pádem to jedno volební období nelze slučovat s obdobím soudců, kteří jsou jmenováni na dobu neurčitou, až do doby dožití věku 70 let.
Každý politik má volební období čtyřleté, resp. šestileté v Senátu, kdežto soudci, když budou jmenováni ve svých 30 letech, protože prezident Václav Klaus si nepřál, aby to bylo dříve… Začalo se tím docela výrazně argumentovat a tříletá lhůta u justičních čekatelů se většinou protáhne právě o to, než v podstatě na 40 let byste stanovovali neměnnost platů soudců. To je nesmysl! A v tomto ohledu musím souhlasit s kolegou Miroslavem Kalouskem, že v našem systému parlamentní demokracie oddělit moci i tím, že je budeme odlišně financovat, je nesmysl. Ale souhlasím s tím, protože to byl návrh KSČM z roku 1998, aby se to odvíjelo od průměrného platu v ekonomice. To je opravdový signál pro společnost.
K vládnímu návrhu novely zákona o platu představitelů státní moci, třetí čtení
Když promluví čísla, je třeba o nich přemýšlet
Vladimír Koníček, místopředseda kontrolního výboru
Před závěrečným hlasováním o právě projednávaných změnách bych vás chtěl seznámit s několika čísly. Ve státním závěrečném účtu, kapitoly 302 - Poslanecká sněmovna, za rok 2017, je na straně 24 údaj o výdajích na platy představitelů státní moci. Za rok 2017 bylo vyplaceno 196 006 400 Kč pro 200 poslanců. To je průměr 81 669 Kč na poslance a měsíc.
Když se podíváte do státního závěrečného účtu, kapitoly 336, ministerstvo spravedlnosti, za stejný rok, tedy rok 2017, na straně 37 najdete údaje o obdobném čerpání na platy - 4 241 102 720 Kč pro 2910 soudců, to je průměr 121 452 Kč na soudce a měsíc, a 1 500 468 790 Kč pro 1184 státní zástupce, tj. průměr 105 607 Kč na státního zástupce a měsíc. Pro osvěžení zopakuji údaj z Poslanecké sněmovny: 81 669 Kč na poslance a měsíc za stejné období.
To říkám jenom proto, abyste věděli, o jakých částkách tady diskutujeme a sebebičujeme se. Je to 10 procent ze 200 milionů, tedy o 20 milionů za rok, které se týkají Poslanecké sněmovny, přitom navýšení těch necelých šest miliard o 600 milionů vás nechává úplně klidnými.
Soudců a státních zástupců se právě projednávaná novela, o které budeme hlasovat, vůbec nedotkne. Dotkne se však bohužel také jiných představitelů státní moci, jejichž plat je odvozován od platu poslance, a vím nejméně o jednom takovém představiteli státní moci, který uvažuje o posouzení případně přijatého návrhu na snížení příjmů soudy. Už se těším, jak budou soudy posuzovat legitimní očekávání, které je obsaženo již pět let v § 3 odst. 3 zákona číslo 236/1995 Sb., tedy, že koeficient činí 2,75. To tam je opravdu už pět let. Ty nižší koeficienty jsou totiž jen v přechodných ustanoveních pro jednotlivé roky.
A také si zkuste přečíst důvodovou zprávu. Hned na první straně v prvním odstavci je uveden důvod předložení. Tento návrh zákona se předkládá mimo plán legislativních prací vlády na rok 2018 na základě požadavku předsedy vlády k zamezení pokračování skokového nárůstu výše platové základny představitelů státní moci. Jistě takový důvod obstojí i u soudu, když v tom zákoně je platová základna stejná, tedy 2,75, již pět let.
K vládnímu návrhu zákona o zpracování osobních údajů, třetí čtení
Mám výhrady ke generální výjimce pro média
Leo Luzar, člen petičního výboru
Nechci zneužívat třetí čtení k obsáhlým proslovům k materiálu, který jsme již vícekrát diskutovali, a to je GDPR. Již tady zazněly některé argumenty, které nutí k zamyšlení. Ale dovolte mi osobní názor na tuto věc. Je to jeden ze zákonů, kterému jsem věnoval snad možná i nejvíc času v Poslanecké sněmovně. Procházel jsem semináře, účastnil jsem se debat na různých úrovních, v různých výborech, setkával jsem se jak s lidmi zvenčí, kteří jsou zainteresováni přímo na tomto zákoně, tak s jejich odpůrci, kteří vnímají, že tento zákon může být problémový. Z toho všeho jsem se snažil s maximálním vědomím a svědomím připravit návrh pro náš poslanecký klub, jak se vyrovnat s těmi návrhy, které jsou.
Již od začátku jsem hovořil o tom, že mám určité výhrady k pasáži, kterou nazývám obecně generální výjimkou pro média. Snažil jsem se tuto výjimku změnit, neuspěl jsem. Byl na mě činěn i nátlak z toho pohledu, že bych chtěl ubírat svobodu médiím. Z druhé strany byly činěny kroky k tomu, aby se přesto do návrhu k médiím aspoň doplnilo něco, co by vyvrátilo mé obavy z toho bezbřehého omezení, bez toho bezbřehého zrušení jakékoliv kontroly nakládání s osobními údaji, což v zákonu vůči médiím je obsaženo.
Pokusil jsem se navrhnout a odborně prodiskutovat návrh nějakého »etického kodexu«, který by byl kontrolován Úřadem pro ochranu osobních údajů a který by alespoň trošku nutil velká média pro své zaměstnance, pro ty, kteří pracují s osobními údaji, alespoň k nějakému etickému chování vůči datům, vůči nařízení, které je z Evropské unie přesunuto k nám. Bohužel jsem neuspěl a ani garanční ústavně právní výbor tento návrh nedoporučuje ke schválení.
Velice mě to mrzí, zvlášť s ohledem na to, že v posledním týdnu, čtrnácti dnech zažíváme, všichni tady, lavinu emailů žádajících naopak větší transparentnost a větší uvolnění v oblastech týkajících se bezpečnosti - policie, vyšetřování, soudy, žádosti, prověřování a dalších, které volají po větší transparentnosti. Dávám do souvislosti tyto dva návrhy, protože ono to k tomu spěje.
K návrhu Vladimíra Koníčka (KSČM) a dalších na vydání novely zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi
Stát je tady suverén
Vojtěch Filip, místopředseda Sněmovny
Samozřejmě bych bral výhradu kolegy Kalouska velmi vážně, kdybychom nebyli svědky mnohem většího vstupu do soukromoprávních vztahů.(Miroslav Kalousek – TOP 09 - řekl, že pokud bude tento návrh přijat, stát tím poprvé v historii poruší závazek smlouvy soukromoprávního charakteru, který na základě zmocnění tohoto zákona podepsal premiér ČR s 15 křesťanskými církvemi a s Federací židovských náboženských obcí – pozn. red.). Mohu např. připomenout, že zákonem bylo zrušeno 10 300 pracovněprávních smluv učitelů vysokých škol. Taková likvidace politických odpůrců byla. Protože se neuměli vypořádat s tím, že by museli dávat výpovědi z politických důvodů, tak to prostě zrušili, a ti, kteří byli nepohodlní politicky v letech 1992 - 1993 přišli o smlouvy a už jim je nikdo neobnovil.
Takže takový vstup v zákoně je možný. Jsem zvědav, jak chcete s tímto argumentem obstát kdekoli jinde. Prostě stát může zejména v daňové oblasti změnit pravidla, která tady jsou. Proto zákony, které jsou podkladem pro státní rozpočet, se musí přijmout tak, aby státní rozpočet k 30. září mohla vláda předložit, a jednotlivé kroky, které jsou zdaňovány, nebo nejsou zdaňovány, prostě mají pro následující rok nové znění, nové pravidlo a není to nic, co by nebylo možné. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že tento vstup, byť jde o soukromoprávní vztahy, pořád je v rukou státu, stát je v tomto ohledu suverén.
K senátnímu návrhu novely zákona o sociálních službách, druhé čtení
Nutná je celková změna financování sociálních služeb
Hana Aulická Jírovcová, místopředsedkyně sociálního výboru
Bavili jsme se i o nesystémovosti jednotlivých návrhů a s tím možná i o budoucí změně financování sociálních služeb. Já se k tomu, a myslím, že to říkal kolega Vít Kaňkovský (KDU-ČSL), vracím schválně. My tady řešíme, hodně slyšíme i v médiích, že se bavíme o navýšení ve čtvrtém, potenciálně i ve třetím stupni, ale jenom do domácí péče. Samozřejmě nás oslovují i poskytovatelé sociálních služeb, kteří v tom vidí velikou nespravedlnost, a my se jim opravdu na druhou stranu nemůžeme divit.
A s tím souvisí právě to, že i nás docela mrzí, ale možná to bude i změnou vedení ministerstva práce a sociálních věcí, kdy se nám posunula celá ta nová, velká novela sociálních služeb, kde by mělo právě dojít ke změně financování sociálních služeb, po které kraje i obce opravdu volají ve velké míře. A tam bychom právě chtěli řešit i otázku, nechci říct kompenzace, ale obecně situace kolem příspěvků na péči právě pro poskytovatele sociálních služeb. Nebo by se mělo říci, jakým jiným způsobem by se řešila otázka jejich financování.
Poslanci klubu KSČM říkali dlouhodobě, že příspěvek na péči, ať už v jakémkoli stupni, nebyl opravdu valorizován dlouhodobě a v tom čtvrtém i třetím stupni to vnímáme jako pro ty nejpotřebnější. Je to opravdu potřeba. A jsem ráda, že i napříč politickým spektrem jsme se shodli na tom, že pokud máme tady senátní návrh na čtvrtý stupeň, musíme vlastně hovořit také o třetím stupni.
Jsme si však vědomi toho, že ten návrh, už jsem byla upozorněna několikrát, že je to schválně, se projednával v období před komunálními volbami a projednává se také v období, kdy se schvaluje v Poslanecké sněmovně už státní rozpočet, a tím pádem už není zahrnuto vlastně ani toto asi budoucí navýšení do státního rozpočtu na rok 2019. Proto si myslím, že je i zcela logické, aby, pokud se to schválí v určité výši jak ve čtvrtém, tak ve třetím stupni navýšení, tak od 1. července 2019. A je to především z toho důvodu, aby se jak ministerstvo práce a sociálních věcí, tak ale i ministerstvo financí dohodly, kde vlastně finanční prostředky ve výši kolem 2,5 miliard korun pro rok 2019 najdou. A jde o to, aby šly opravdu těm nejpotřebnějším a pomohlo se lidem. A pak pro rok 2020 už půjde samozřejmě o pět miliard korun.(Jde o zvýšení příspěvků na péči i těžce postiženým lidem, tedy postiženým ve třetím stupni. Senát chce vyšší příspěvky na domácí péči o osoby s nejtěžším postižením, které jsou plně závislé na cizí pomoci. Příspěvek by se měl zvýšit o 6000 korun na 19 200 korun měsíčně. Někteří poslanci poukazovali na to, že senátní předloha by zvýšila rozdíly mezi příspěvky pro postižené ve třetím a ve čtvrtém stupni – pozn. red.)
K návrhu novely zákona o státních svátcích skupiny poslanců pod vedením Karla Raise (ANO)
Mezi významné dny patří i 30. září jako Den vyhnání Čechů z pohraničí
Miroslav Grebeníček, místopředseda kulturního výboru
V návaznosti na mojí maličkostí podporovaný návrh poslanců Karla Raise, Františka Váchy, Kateřiny Valachové, Heleny Válkové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, si dovolím připomenout, že ani tragické události spojené bezprostředně s mnichovským diktátem velmocí odstupujícím pohraniční oblasti Čech, Moravy a Slezska na úkor Československé republiky nacistickému Německu nejsou dosud v zákoně reflektovány. Přitom v důsledku mnichovského diktátu velmocí a záboru pohraničních oblastí Československa nacistickým Německem došlo k násilnému vyhnání a masovému útěku českého obyvatelstva před hrozbami nacistického teroru z těchto oblastí. Ustanovení 30. září, kdy tato tragédie započala, významným dnem by bylo připomínkou mimořádně významných, tragických a historických okolností, za kterých započalo rozbíjení územní celistvosti Československé republiky, byl rozpoután masový teror vůči občanům republiky, vyhánění Čechů z pohraničí a které vedly k nacistické okupaci českých zemí.
Svým pozměňovacím návrhem navzdory nepříliš kvalifikované oponentuře chci skutečně doplnit do zákona číslo 245/2005 Sb. mezi významné dny také den 30. září jako den vyhnání Čechů z pohraničí. Chci věřit, že s jeho podporou nebudete mít