Kdo nejezdí autem, ale nejlépe ví, jak se má jezdit, tak o tom bych si dovolil udělat pár poznámek. Když totiž ujedete za den 300 km a máte několik zastávek, je čas přemýšlet nejen o tom, co se dozvíte ze zpráv z autorádia. Posloucháte za jízdy, co chtějí novináři abychom věděli, nebo lépe, abychom si mysleli, že víme. A máme toho v poslední době hodně, o čem můžeme přemýšlet. Valí se právě na nás informace o událostech ve Francii nebo v Turecku. Aspoň nemyslíme na to, co se děje u nás doma, v České republice nebo v Tchechia? Nepřemýšlíme o tom, jestli nám Evropská unie zakáže používat písmeno Ř, kolik smíme nadojit mléka nebo vyrobit oceli. A hlavně. Už se přestalo mluvit o krizi v Policii ČR a nemluví se o justiční mafii. Poslanci mají až do konce srpna dovolenou, jsou dobře zajištění a jestli se svými platy nevyjdou, až se vrátí do sněmovny, tak si odsouhlasí zvýšení platů. Aby se neřeklo, tak přidají i učitelům, přestože úroveň vzdělání je u nás nejhorší za posledních 70 let.
Nestačíme se divit, co u nás vládne za poměry. Posledních 26 let jsme jen přihlíželi, jak nám zvolení politici zaštítění antikomunismem a zvěrstvy z padesátých let rozkradli a zadlužili stát. Každý rok poslanci přijímají státní rozpočet s dluhem. Nárůst platů státních zaměstnanců jen státní dluh zvyšuje. Někteří z občanů se chovají stejně nezodpovědně jako stát, ve kterém žijí. Mají také více než dvě, tři exekuce, přesto si dál půjčují peníze, přestože ví, že jim plat nestačí na splátky dluhů. Už máme v ČR několik set lidí bez domova, trvale nezaměstnaných, více než dva, tři miliony lidí žijících v chudobě. Naproti tomu nás zastupují v evropském parlamentu europoslanci s platy většími než půl milionu korun, kteří nemají žádnou odpovědnost a nikdo nezná jejich pracovní náplň. V našem parlamentu se někteří poslanci usadili na dlouhých 26 let a ani se nestydí za situaci, do které stát dostali. Už ani nevíme, kolik máme nadací, kolik je byrokracie, jsme označováni jako xenofobní národ, když většinově zastáváme názor, že by k nám cizinci neměli cestovat bez platných cestovních dokladů, že by měli dodržovat naše zákony a respektovat náš právní řád. Zcela logicky z nerespektování právního řádu vyplývají nechutnosti, které právě zažívají Francouzi a Turci.
Ale proč chodit ve zprávách daleko, když máme doma dost svých starostí. Možná je to ale účel. Čím větší bude anarchie a občanská nevědomost, tím jistěji uniknou potrestání zločinci, kteří okradli stát, přivedli ho do dluhů, zradili naše tradice, zničili naše strojírenství, sklářství, zničili zemědělství, školství, zdravotnictví a posluhují zájmům EU a USA. Stačí jen vyjet na silnici a sledovat, co se děje kolem auta, které řídíme. Na křižovatce se projíždí na červenou, což není neschopnost. Je to úmysl, sobectví. Sobcům nevadí, že ohrožují sebe i druhé. Řidič často žasne, jak mnozí řidiči neumí odbočit vlevo, dokonce ani vpravo, snad ani nevědí, že mají před křižovatkou zapnout směrovku změny směru jízdy a dát včas vědět řidičům za sebou o svém úmyslu odbočení. Nevím, nemohu to prokázat, ale řidičská oprávnění se vydávají i neschopným řidičům, stačí si prý jen připlatit.
Krátkou úvahu bych rád zakončil optimisticky, ale k optimismu není příliš důvodů. Hlavně, aby byl člověk zdraví. Protože s každou nemocí zjistí pacient, v jakém stavu je zdravotnictví a za jak dlouho lékaři objednávají pacienta na operaci nebo jak dlouho čeká člověk v devadesáti letech na přiznání finančního příspěvku na péči pro osoby se zdravotním postižením. Proto bych přál všem lidem zdraví a dostatek vůle řešit současný, předpokládám, že i pro vás nevhodný stav společnosti, společnosti bez koncepce a vize budoucnosti. Lidé, probuďte se! A pozor.
V jaké žijeme beznaději, bych vyjádřil stručně takto. Co chceme od politiků a od státu, ve kterém může herec zastávat funkci ministra obrany a kněz může být ministrem kultury?
Možná čtenáře překvapím doporučením. Přečtěte si prosím knihu anglického novináře Stevena Stewarta, Výbušnina, Zločiny komunismu a CIA, z roku 1974. Dozvíte se překvapivé informace o akci Splinter Factor a možná sami zjistíte, jak nám politici a sdělovací prostředky 26 let lžou. Věřím tomu, že přestanete být lhostejní k tomu, co právě společně prožíváme. Souvislosti jsou zcela zřejmé.