Oslavili jsme 100. výročí vzniku Československa. Byly to oslavy důstojné. Občané si připomněli vznik samostatného státu nejen na Pražském hradě, v Národním muzeu, během skvělé vojenské přehlídky, v kostelích a sborech, ale i ve svých městech a obcích. Je zřejmé, že jde pro většinu z nás o srdeční záležitost, spojenou s pocitem hrdosti. A je to tak dobře!
Každé dění ale má, stejně jako mince, dvě strany. Připomínka významného výročí odhalila, že se v české společnosti definitivně obnovil proud, nikterak velký, ale o to hlasitější, díky přístup do médií, který šíří programově nenávist spojenou se zlobou. Státní svátek je pro tuto, jak říkal Masaryk, patologickou sedlinu společnosti, příležitostí k plivání a urážkám. Ať už v novinových komentářích nebo na sociálních sítích.
Tyto nositele kultu nenávisti spojuje neoprávněný pocit výjimečnosti. Prohlašují se za elitu, za lepší lidi a ve jménu této nadřazenosti urážejí každého, kdo nevyhovuje jimi vzývané „pravdě“. Toto vysoce netolerantní uskupení se rádo zaklíná bojem za svobodu a demokracii. Neustále se odvolává na hodnoty.
Ve skutečnosti jim demokracie nevyhovuje, proto také útočí na výsledky svobodných voleb. Bytostně nenávidí svobodu, protože umožňuje vyjadřovat se občanům, jejichž názory patologická sedlina společnosti odmítá. O hodnotách už nemůže být vůbec řeč. Tedy, pokud nepovažujeme za hodnoty kádrování nebo rozdělování lidí na lepší a nevhodné.
Co to vše znamená pro tu velkou většinu občanů naší země, která má sice různé názory, volí různé politické strany a volila různé prezidentské kandidáty, ale umí mezi sebou normálně diskutovat a hlavně se vzájemně respektovat?
Všichni bychom si měli uvědomit, že se právě výše popsaní šiřitelé nenávisti a blbé nálady pokouší rozdělit společnost. Pokud jim podlehneme, pokud podlehneme jejich nenávistnému tlaku, přijdeme o veškeré skutečné hodnoty. Cestou k uchování naší svobody a demokracie je občanské odmítnutí oné patologické sedliny společnosti.
Nejde ale jen o to zlo zavrhnout. Naše cesta musí být především pozitivní. A tím se vracím na začátek. Je úžasné, když se dokážeme spojit a připravit nádherné oslavy 100. výročí naší státnosti nebo třeba připomínku založení obce, města. Sázíme lípy, opravujeme drobné památky, třeba kapličky, pořádáme akce pro děti i seniory, vzájemně si pomáháme a chováme k sobě úctu, ač jsme názorů různých. Taková je většinová Česká republika dneška.
Je to ta nejúžasnější odpověď těm, kteří nosí v srdci jen nenávist.