V těchto dnech právě probíhají na různých místech naší republiky oslavy, pro nás tak významného výročí. Co mne na těchto oslavách velmi mrzí a vadí je tendenčnost a zároveň ztráta paměti, jak to bylo v době jednoho století dozadu. Ať už se jedná o videomaping na nově zrekonstruované budově Národního muzea v Praze, různé pořady např. Sto let ČR ve zkratce a mnoho jim podobných. Také mně osobně vadí volba státníků pozvaných na oslavy. Nevím proč je to právě kancléřka A. Merkelová z Německa a prezident Macron z Francie. U druhé osoby bych ještě toleroval zásluhy Francie při vzniku republiky, ale nelze odpustit předhození mladé republiky při Mnichovské zradě v roce 1938. U první osoby si myslím, že je volba ještě horší. Pozvat na oslavu Výročí republiky zástupce země, která usilovala o naše vyhlazení z povrchu a zabrání našeho historického území, tak to je opravdu velký krok vedle. Naopak nepozvat zástupce našich osvoboditelů, myslím tím především Ruska a USA, tak to je pro náš stát opravdu hodně velká ostuda.
Dále mi vadí to, že si náš národ umí připomenout pouze oběti komunismu. Na oběti uzurpujícího Rakousko – uherského státu a fašismu se již nějak pozapomnělo. Třeba vyzvednutí práce dělníků a rolníků v poválečných létech a budování republiky ve fungující a prosperující stát je jistě důležitější než olympijské medaile z Nagana či sportovní úspěchy V. Čáslavské.
Samotnou kapitolou je projev neúcty k čelním představitelům našeho státu. Jak je již tradicí pokřikování při slavnostních příležitostech a veřejných vystoupeních. Stále je projevována primitivita a nevhodnost vyjadřováním se na takových akcích.