Z obsáhlého článku a vyjádření Jiřího Jírovce pro Parlamentní listy vybíráme. Slavit není co. Československo zmizelo z mapy a co je horší, mizí i jeho historie. Máme zákon o protiprávnosti režimu z let 1948 až 1989, máme ústav pro vymazávání tohoto období z paměti. V Cimrmanově Poslu z Liptákova je postesknutí: „Ten pokrok, kde se to zastaví?“ V souvislosti s naší historií bychom se měli ptát: „To vymazávání, kde se to zastaví?“
Z bývalého Československa stojí za zamyšlení, proč se komunistickému režimu, který neměl ekonomické ani jiné experty, podařilo vybudovat společnost bez velkých sociálních problémů, zavést bezhotovostní lékařskou péči, slušný vzdělávací systém, universální penzijní systém, vybudovat solidní zemědělství a v mnoha směrech konkurenceschopný průmysl a nakonec předat nezadluženou republiku do rukou „expertů“, kteří věděli, jak na to jít.
Po dalších třiceti letech máme republiku rozprodanou či rozkradenou, sociální problémy se vrátily a zasahují kolem deseti procent populace a republika má velký dluh.
A co demokracie? V českých poměrech to znamená, když vyhraji já. Vítězství oponenta znamená ohrožení nebo až konec demokracie.
Celý článek zde: