Nezadržitelně se nám blíží výročí srpnových událostí roku 1968. V letošním roce tomu je přesně o půl století od této události. Čím dál více se začínají vytvářet spekulace, co by se stalo, kdyby vlastně vojska Varšavské smlouvy nepřišla nebo co by bylo, kdyby uspěl „reformní socialismus sovětského typu“. Na úvod: svět se v té době nacházel přibližně uprostřed období, které se nazývá studená válka. Tehdejší Československo patřilo do východního bloku pod vedením Sovětského svazu, dnes ale ani jeden z těchto dvou států neexistuje. V té době je svět rozdělen do dvou mocenských bloků a každá z velmocí si hájí (a drží) své zájmy v jednotlivých zemích. Dělají to jak USA, tak SSSR. U nás se k tomu připojuje ještě jeden fakt. Na území tehdejšího Československa nebyla právě až do 21. srpna dislokována žádná sovětská vojska. To bylo velice zajímavé, protože ve všech okolních zemích, které určitým způsobem spadaly do sféry SSSR tato vojska byla. Navíc náš stát měl tu nevýhodu, že měl nejdelší hranice se západním světem. Z této logiky lze usuzovat, že sověti by stejně dříve nebo později přišli. Měli k tomu své zájmy (obranné i taktické). Ke svému vstupu využili tehdejší změny v Československu, které nabraly na značné rychlosti. To nebylo v Moskvě po chuti. Vzhledem k tomu, že jsme byli členy Varšavského paktu, tak vojska musela přijít. Vázal je k tomu tehdy aplikovaný socialistický internacionalismus, kdy se měla poskytovat pomoc (i vojenská) zemi, kde byl tehdejší typ socialismu ohrožen. Podle dohody na která byla Varšavská smlouva postavena, měla tato organizace právo i povinnost zasáhnout v zemi, v níž je ohrožen socialismus. Celé to vyplývalo z logiky tehdejšího světa, který byl rozdělen na dva bloky. USA dělaly to samé a to i bez paktu NATO. Američané také vojensky zasahovali tam, kde byly ohroženy jejich zájmy – Vietnam, Grenada atd. Tohle je nutné si při hodnocení a posuzování tehdejších událostí uvědomit.
Jinak řečeno: v tehdejších podmínkách rozděleného světa ani jiná možnost pro sověty nebyla, než na území tehdejšího Československa poslat vojska. Tato možnost principiálně neexistovala jen v případě, že by se SSSR vzdal svého teritoria, na kterém se dohodl se spojenci na konferencích v Teheránu a Jaltě. Ani Američané se nevzdali svých území, která obsadili v Německu. Jsou tam stále (na rozdíl od vojsk SSSR, který dnes neexistuje). Podle dohody z konce druhé světové války jim ono území patří. Sovětům v té době patřilo Československo. Také si ho nechtěli nechat vzít. To je logika imperií. Obě mocnosti se v tomto respektovaly. Když v srpnu 1968 sovětská vojska vstoupila do oblasti západních Čech, která na konci druhé světové války osvobozovali Američané, tak se z této části museli sověti stáhnout. Tam nebyly žádné sovětské posádky. Velmoci se v tomto rozdělení sfér z doby osvobozování ke konci druhé světové války respektovaly. Úvahy o tom, že by nám USA v roce 1968 přišly na pomoc jsou liché, protože nikdo nechtěl riskovat jadernou válku a rozdělení sfér vlivu bylo jasné. Dějiny je nutné vykládat podle toho, jaké skutečně byly. Že byl rok 1968 smutným rokem pro tehdejší Československo je pravdou. Lidé se chtěli vydat svoji cestou socialismu, ale tato cesta už předem byla určena k neúspěchu, protože svět byl rozdělen do dvou velmocenských bloků a každá velmoc si v té době hájila své vlastní zájmy i teritorium.