Fotbal tak trochu jinak

„Já už nepoznám, která země hraje“ psala mi jedna známá. „Všechny týmy jsou jeden velký mišmaš. Copak Švýcarsko mělo kolonie, že je v jejich týmu tolik Afričanů?“

Zajímavý poznatek. Globalizace a moc peněz pronikly do národních týmů. Naskýtá se pak otázka, jsou pak ony týmy skutečně národní? Který stát má víc peněz, tak si pořídí víc rychlonohých Afričanů.

Jsem proti globalizaci, protože ta ničí ekosystémy (neustálým nárůstem kamionové, letecké a lodní dopravy, která převáží věci, které by se mohly vyrábět na jednom místě, z jednoho státu do druhého. Tu dělají jedny součástky, tu zas jiné. Brambory, jablka, jogurty atd. se vozí z ciziny, ačkoliv jsou to naše typické komodity).

Jsem proti globalizaci, která ničí kulturu jednotlivých států. Jsem samozřejmě také proti velké mezikontinentální migraci, která přináší terorismus a bezpečnostní a zdravotní ohrožení místních lidí.

A když už jsme u té globalizace a rychlonohých Afričanů. Mimochodem ze základních skupin nepostoupil ani jeden tým z Afriky. Spíše vítězí dokonalá souhra.

A proto jsem fandili Uruguay. Třímilionovému státu, kde hrají pouze autentičtí Uruguayci. Navíc trenér Óscar Tabareze i ve svých 72 letech a stejné nemoci, jakou má náš prezident – neuropatii, dokázal z týmu vykřesat stoprocentně fungující stroj, který vyřadil ze soutěže hvězdné Portugalce i s ikonou Ronaldem.

Proto jsem také fandil Chorvatům, týmu, který se také skládá pouze z rodilých Chorvatů.

A proto jsem také držel palce Rusům, se kterými nikdo nepočítal. Před turnajem, podle žebříčků, nejhorší tým ze všech účastníků mistrovství. Až na 70. příčce podle žebříčku FIFA. Dokázali však překonat hvězdné Španělsko. Bránili svou branku zcela neohroženě. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Žádné alibistické chování, aby si šetřili zdraví pro velké peníze za účast v bohatých fotbalových klubech v zahraničí.

Zase s ukázalo, že bojuje-li někdo za svůj národ, jeho síla se násobí.

A to většina Rusů hraje v domácí lize, pouze brankář Vladimir Gabulov hraje v Bruggách a záložník Čeryšev ve Villarealu. Čili žádné tolikrát vychvalované zkušenosti z hvězdných klubů.

Jenom je mi líto, že „pavouk“ přiřkl zápas čtvrtfinále právě Chorvatům a Rusům, takže jeden z těchto skutečně národních týmů vypadne.

A ještě něco. V mém článku se nejedná o barvu pleti. Brazílie, její famózní Pelé a jeho dnešní následovníci. Ti jsou skutečně rodilí občané Brazílie. Jde mi o nakupování do národních manšaftů států, které s koloniemi či původním obyvatelstvem nemají nic společného. Ať jsou národní týmy skutečně národní.

Ale samozřejmě svět se, k jeho škodě, ubírá jiným směrem.

A co se týká našeho týmu. Nechť si vezme příklad z Rusů, kteří po zápase vytáhli nápis s vlajkou BOJUJEME ZA VÁS. Měli by v našem nároďáku také bojovat za svou zem a nešetřit se pro zápasy v zahraničních klubech. To abychom se příště alespoň mohli kvalifikovat do mistrovství Evropy či světa.