Můžeme už tedy definitivně dát sbohem naději, že by se Trumpovy sliby z jeho prezidentské kampaně o tom, že se USA stáhnou ze Sýrie, že znormalizují své vztahy s Ruskem a že zastaví vyvážení svých pracovních příležitostí za moře, mohly ještě kdy uskutečnit. Tím, že zneuctil slovo americké vlády a stáhl její podpis z iránské smlouvy o nešíření jaderných zbraní, to je smlouvy dřive podepsané Amerikou, Britanií, Francií, Německem, Ruskem a Iránem, dal prezident Trump najevo, že jeho vláda spočívá pevně v rukou sionistických válečných štváčů.
Bylo to konečně už dlouho očividné. Stačilo pozorovat, jak se velvyslankyně USA v OSN Niki Haleyová plazí u nohou Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC), jak totéž u nohou izraelského premiéra Netanjahua činí americký ministr zahraničí Pompeo, či jaká záře zasvitla v tváři izraelského agenta a jinak též poradce prezidenta USA pro otázky národní bezpečnosti Johna Boltona, když viděl, že jeho agenda nastartovat konflikt s Iránem v prezidentově mysli nakonec přece jen převládla.
Hlavní evropští vazalové Washingtonu prohlásili, že oni na smlouvě i nadále trvají. Uvidíme, zda dokáží ustát jak americký tlak, tak i spousty peněz, které jim budou nabídnuty, aby svůj názor změnili.
Americký obrat přináší samozřejmě Rusku další problém. Může se spokojit s destabilizací Iránu snadněji než s trvající destabilizací Sýrie? Odváží se sebrat všechnu svou rozhodnost k obraně svého jižního křídla? Probudí se konečně a přestane svou nerozhodností přivolávat další nebezpečné situace?
Vybral a přeložil Lubomír Man