»Demokratičtí« demonstranti proti demokracii.
Jako sociolog, co soudíte o současné situaci ve společnosti?
V naší společnosti se odehrává zajímavý posun. Tímto posunem mám na mysli různé demonstrace za odvolání toho nebo onoho člověka. Je v pořádku, když společnost ukazuje, že umí protestovat. Nicméně si povšimněme zajímavé věci a položme si otázku, proti čemu se demonstruje? V poslední době se demonstrovalo proti přímo zvolenému prezidentovi, Andreji Babišovi nebo Zdeňku Ondráčkovi. Vždy bylo zdůrazňováno, že demonstrující mají obavu, že budou omezena demokratická práva. Můžeme tedy říci, že výše uvedené osoby jsou brány jako symboly ohrožení demokracie, respektive demokratických práv. Občany spíše svoláte k demonstracím právě na »obranu dědictví sametové revoluce roku 1989«.
Je to významný prvek, který je spojuje. Sice se nejedná o velké demonstrace, ale zato jsou vícekrát a ještě ve městech. Pravice toho brilantně využívá ve svůj prospěch a k zastávání se svého pojetí demokracie. Levice má jiný problém. Ta sice rovněž dostane lidi na náměstí třeba proti válce, ale počet lidí je v řádu stovek. Poté lidi svoláte, nebo se levici podaří mobilizovat veřejnost až tehdy, když se blíží silné omezení sociálních práv. To se kupříkladu povedlo, když byla demonstrace proti politice Miroslava Kalouska. Jednalo se ale o jedinou velkou demonstraci.
Pravice však demonstruje opakovaně za demokratická práva a daří se jí to. Dle mého názoru je to dáno právě některými ikonami, které jsou buď spojovány s dobou minulou, kdy nebylo tolik demokratických práv, nebo se jedná o ikony, které dnes někomu vadí. Levicová politika v označování ikon pokulhává.
Dále je to zcela jistě dáno sympatiemi médií k liberální pravici a sympatií mladé generace, která je snadněji svolávána pomocí sociálních sítí. Máte tady právě již zmíněného Miroslava Kalouska, ale jeho nesmyslná politika již byla napravena, takže ikona ztrácí na přitažlivosti. Dnes ve své podstatě levice nemá žádnou ikonu, o kterou by mohla opřít třeba demonstrace. Demonstrování proti něčemu v zahraničí je sice hezké, ale nemá to žádný mediální dosah a účinek na společnost je buď mizivý, nebo ještě spíš kontraproduktivní.
Levice by měla spíš neustále ukazovat na nenápadné omezování sociálních práv. Nesvoláte tisíce lidí na náměstí proti škrtům v řádech stokorun, že se tomu nebo onomu ubere například 100 korun, ale můžete na to neustále upozorňovat, aby vám dali občané hlasy ve volbách. To je přeci pro politickou stranu rozhodující. Ze všeho zde zmíněného tedy plyne, že strach z ohrožení demokratických práv je hlavním motivem protestujících.
Jací lidé se vlastně nyní demonstrací účastní?
Pokud začnete analyzovat, kdo se na demonstracích vyskytuje, tak zjistíte, že jsou to buď studenti, nebo někdy také zaplacení lidé. Alespoň se to mnohokrát objevilo na sociálních sítích. Může se ale jednat o fake news, polopravdu, takže tuto informaci musíme brát s nadhledem, ale ničemu bych se v dnešní společnosti nedivil. To se dnes běžně dělá, že když chci na demonstraci někoho dostat, tak jej kapitálově motivuji. Jako příklad mohu zmínit protesty proti jaderným elektrárnám, kdy se někteří lidé nechávali přivázat k plotům, a to jen proto, že tuto akci měli zaplacenou.
Vraťme se ale zpátky k demonstracím ve městech. V zásadě se demonstrace konají ve velkých, tedy bohatších městech. Nevšiml jsem si, že by někdo demonstroval na vesnici.
O co tedy demonstrujícím jde?
Dle mého názoru se nespokojili s výsledky demokratických voleb. Je to paradox. Mluví o tom, že demonstrují za ochranu demokratických hodnot, a sami se s jednou základní demokratickou hodnotou (možností volit a být volen) nechtějí smířit, protože nedopadla podle jejich představ. V zákrytu těchto demonstrací samozřejmě operují různé iniciativy nebo také zástupci tzv. demokratického bloku, kteří se pasovali do role ochránců demokratických práv. Někteří autoři dokonce poukazují na to, že tohle vše má za úkol destabilizovat zemi, aby mohlo dojít k pravicovému převratu pod taktovkou neziskových organizací. Něco na tom bude, ale buďme rádi, že máme prezidenta Miloše Zemana, který si nic nenechá líbit, takže k této situaci zatím nedojde. S prezidentem sice v některých věcech nesouhlasím, ale pořád je to náš prezident, který byl zvolen v přímé volbě. Tedy v nejvyšší formě demokratického práva a je to nutné respektovat. Když jsem sledoval některé záznamy z akce »vyjdi ven«, které se zúčastnili studenti, tak mi bylo smutno. Na záznamech totiž vystupovali proti prezidentovi, předsedovi vlády nebo i jiným osobám. Ty děti těžko mohou vědět, o co vlastně jde, a jsou jen zneužity pro eskalaci napětí ve společnosti.
Jak už jsem ale uvedl, tak se demonstrovalo v místech, kde se vyskytuje nejvíce kapitálu. Tedy ve městech. To je velice zajímavé zjištění a vše ukazuje na to, že s výsledky jakéhokoliv typu voleb bude typicky nespokojena Praha. Proto se dost často používá pojem »pražská kavárna«, která nemá často ponětí, jak se žije v chudších regionech nebo na vesnicích. Ostatně si sami položte otázku: k čemu jsou vám demokratická práva, když vyděláváte v čistém ani ne deset tisíc? V době před rokem 1989 byla sice demokratická práva omezena, ale na druhou stranu jste měli mnoho sociálních práv, která dnes chybějí.