Režim v mateřské škole nejsou dvouleté děti schopné zvládnout po psychické stránce.
Diskuse u paní Jílkové v ČT v pořadu Máte slovo mě inspirovala k otázce: Jste, nebo nejste pro to, aby dvouleté děti směřovaly do mateřských škol?
Především musím připomenout, že mateřská škola je vzdělávací instituce a předškolní vzdělávání je prvním článkem vzdělávacího systému v ČR. Uskutečňuje se převážně v mateřských školách, a to zpravidla od tří let věku dítěte. Návrh zařadit do vzdělávacího systému i děti dvouleté (od roku 2020) je podle mne špatný. A to z několika důvodů, které jsou potvrzené třicetiletou učitelskou praxí. Režim v mateřské škole nejsou dvouleté děti schopné zvládnout po psychické stránce, nynější školní vzdělávací plány nejsou pro tyto děti odpovídající a nelze vzdělávat dvouleté dohromady se staršími předškoláky. Dále mají odlišné potřeby, jsou snadno unavitelné, potřebují zvýšenou individuální péči, nezvládají ve většině případů hygienu či sebeobslužné činnosti.
Kdy vlastně je optimální, aby dítě bylo přijato do předškolní výchovy?
Optimální je věk mezi 3-4 roky dítěte, kdy již zvládá výše zmíněnou hygienu, sebeobsluhu a stolování. Kolem třetího roku jsou děti již schopné si hrát spolu. U mladších dětí »společná hra« funguje jen s dospělou osobou nebo výrazně starším dítětem jako řídící osobou. Dvouleté dítě ještě nevyhledává dětskou společnost a v předškolním zařízení, kde je 24 a více dětí, si připadá osaměle, kolem něj se odehrává shluk věcí, kterým nerozumí. Každodenní ruch MŠ je pro něj spíše zátěží než prospěchem.
Ale řada maminek nemá zbytí a musí dítě, nemá-li prarodiče, odložit do předškolního zařízení a jít do práce. Jak to řešil minulý režim?
Dnešní prarodiče jsou ještě pracovně aktivní a rodičům nezbývá nic jiného, než dávat i mladší děti do předškolních zařízení, a to od soukromých zařízení, dětských skupin až po mateřské školy. V systému ale chybí péče o malé děti kolem dvou let. Dříve to byly jesle, ale po jejich zrušení není adekvátní náhrada a soukromá zařízení si většina rodin nemůže dovolit. Minulý režim to řešil bohatou sítí jak mateřských škol, tak jeslí, a dokonce řada firem zřizovala své firemní MŠ a jesle, které byly přizpůsobeny pracovní době rodičů. Péče o děti byla nejen v oblasti výchovy a vzdělávání, ale rovněž byla řešena i otázka plnohodnotného stravování, což funguje dodnes, zatímco v řadě západních zemí tomu dosud tak není. Slaďování rodinného a profesního života se jen velice pomalu zlepšuje. Stále chybí ochota zaměstnavatelů umožnit rodičům flexibilní pracovní dobu nebo práci na zkrácený úvazek.
A jaké by bylo optimální řešení nyní?
Optimální řešení v kapitalistické společnosti asi nenajdeme, protože na prvním místě je zisk a pak zase zisk. Neustálé zvyšování cen a pomalý růst mezd a platů nutí rodiče nastupovat do práce co nejdříve. Ze strany státu chybí podpora rodin tak, aby rodiče mohli co nejdéle zůstat se svými dětmi. Přestože je rodičovská dovolená možná až do čtyř let věku dítěte, jsou matky nuceny v řadě případů z ekonomických, ale i profesních důvodů nastoupit do zaměstnání dříve. Ale kam s dětmi, když prarodiče ještě pracují, MŠ je pro ně nevhodná a jesle nejsou?
Myslíte, že bychom se znovu měli vrátit k onomu předlistopadovému systému?
Ne vše bylo špatné, jak tvrdí odpůrci předlistopadového režimu. Já osobně bych se k systému péče o předškolní děti, který byl v minulosti, vrátila. Dokonce paní exministryně Marksová začala s podporou mikrojeslí. Ona sice ve svém odůvodnění uvádí, že je to na základě zkušeností z ciziny, ale mikrojesle jsme měli v tehdejším Československu od padesátých let – jaké štěstí pro nás, že se to tenkrát od nás naučili! Jeslová zařízení se rušila z důvodů nepotřebnosti a nízké porodnosti. Byl trend, že matky budou využívat rodičovskou dovolenou čtyři roky. Vývoj společnosti směřuje k předlistopadovému systému, a ať se to líbí, či nelíbí – jeslová zařízení jsou nutná.
Ale to by znamenalo začít znovu budovat jesle. Budovy těch dřívějších byly často rozprodány a dnes, pokud je nezbourali, slouží zcela jinému účelu. Nebo máte jiné řešení?
Jisté řešení pro nastalou situaci jsou dětské skupiny. Pro zákon jsem nehlasovala. Tak, jak byl navrhován a schválen, ho považuji za nadbytečný. V průběhu přijímání zákona jsem ho i silně kritizovala. Nebyla tehdy ani vůle ze strany vládní koalice přizpůsobit tento zákon problematice péče o děti mladší tří let, ani nebyl podpořen pozměňovací návrh KSČM, aby zákon byl cílen právě na takto malé děti, aby tím částečně byla nahrazena jeslová zařízení. Je to krajní řešení, ale když už zákon o dětské skupině máme, tak by to jisté řešení bylo. Dětskou skupinu si může zřídit jak fyzická, tak i právnická osoba. Dalším řešením je úplný návrat k systému tzv. spojených zařízení – jesle, mateřská škola. Je to jednoduché řešení, kdy v objektu mateřské školy je jeslová třída, kde o děti pečují zdravotní sestry, režim je přizpůsoben věku dětí, je zajištěn individuální přístup, ve skupině je méně dětí (ne 28 jako v běžné třídě MŠ). Pro zřizovatele by to samozřejmě náklady byly, ale ne takové, jaké by vyžadovala výstavba nových jeslí.
A konečně: Víte, jak tuto záležitost řeší jinde?
Řešení jsou různá a odvíjejí se od délky rodičovské dovolené. Například v Dánsku 90 procent dětí starších jednoho roku navštěvuje jesle a podle dánských expertů mají jesle na vývoj dětí pozitivní vliv, prý je to lepší varianta než hlídání babičkou. Švédský výzkum prokázal, že čím dříve děti jesle a MŠ navštěvují, tak tím mají lepší výsledky v učení a sociální dovednosti. Jeslová zařízení jsou rozvinutá ve Francii, jsou cílená na nepracující matky tak, aby neztratily kontakt se zaměstnavatelem a neujel jim kariérní vlak. Závěrem bych chtěla zdůraznit, že na prvním místě by měl být vždy zájem dítěte. Toho se ale nikdo neptá, a mám pocit, že se nám jeho zájmy vytrácejí a upřednostňujeme zájmy dospělých.