Pavel Kováčik: Ne zrovna dobré nápady Jiřího Kejvala

Léta uctíváme naši hymnu. Známe ji od mala, stejně jako naši rodiče a prarodiče. Všichni známe její význam a jsme také patřičně hrdi, pokud zní doma a v zahraničí. Je pro nás symbolem úcty. Vzpomínáme, kdy a při jakých příležitostech zněla v časech radosti i bolesti. Symboly naší republiky si zaslouží, abychom je všichni uctívali, chránili a opatrovali pro generace budoucí. Je až neuvěřitelné, že někteří, údajně z řad sportovců, přišli s výhradou, že naše hymna je příliš krátká a oni tak stupně vítězů opouštějí relativně brzy. Ani funkcionář Kejval nedokázal specifikovat, kolik že těch nespokojenců vlastně je. Nové modifikace naší hymny jsou opravdu tristní. Kolik peněz tento pokus přesně stál, nechce nikdo prozradit. Hymna patří všem, nejen sportovcům. Jsou profese, které sice nestojí na stupních vítězů, ale život si bez nich nedokážeme představit. Každý z nás může vyjádřit svůj názor, ale symboly naší republiky je třeba ctít a chránit. Co když někomu za chvíli přijdou fádní barvy na státní vlajce. Nebo se mu přestane zamlouvat státní znak. Někteří „novátoři“ by se měli ze svého novátorství rychle probrat a nesnažit se zničit to, co léta uctíváme.