Nevím, proč na ruských volbách stále hledáme nějakou senzaci.
Jako pozorovatel mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) jste se zúčastnil ruských prezidentských voleb. Popište čtenářům, co tato činnost obnáší a kde konkrétně jste byl.
OBSE vyslala do volebních místností v Rusku na 480 pozorovatelů. Z České republiky jsme se této mise zúčastnili tři poslanci a dva senátoři, konkrétně jsme byli v Petrohradu a blízkém okolí. Na místě jsme dostali soupis volných okrsků a bylo na nás, které z nich si vybereme. Pozorovatelská mise spočívá v tom, že pozorovatel přijde a v podstatě zkontroluje, v jakém stavu je volební místnost, jak pracuje volební komise, zda jsou zapečetěny volební urny, zda je dodržováno právo voliče označit volební lístek anonymně, to znamená, že tam je plenta, a zda není porušován volební zákon Ruské federace, s kterým jsme byli obecně seznámeni. Jako pozorovatelé se můžeme zúčastnit jak zahájení voleb, tak i samotného sčítání hlasů a jejich odevzdání městské volební komisi, která je poté posílá dále.
Spolupracoval jsem s kolegyní z hnutí SPD, společně jsme zkontrolovali patnáct okrsků. V tom posledním jsme zároveň provedli sčítání hlasů a jejich předání městské volební komisi. Naše práce tedy začala v neděli hned ráno v osm hodin místního času, kdy došlo k otevření volebních místností, končili jsme asi 3,5 hodiny po jejich uzavření.
Jak na vás ve volebních místnostech reagovali? Měli jste možnost komunikovat s dalšími pozorovateli?
Pozorovatelská činnost probíhá tak, že po příchodu do volební místnosti informujeme předsedu komise o naší přítomnosti a ukážeme mu oprávnění zúčastnit se voleb jako mezinárodní pozorovatelé. Samozřejmě zároveň můžeme diskutovat s dalšími pozorovateli. Ti jsou buď kandidátští, to znamená, že jde o pozorovatele jednotlivých prezidentských kandidátů, a také jsou tam pozorovatelé tzv. občanských iniciativ. Celkem se voleb účastnilo osm kandidátů, ale ne všichni měli v každé volební místnosti svého zástupce, nejvíce jich měla kandidátka hnutí Občanská iniciativa Xenija Sobčaková, následně Vladimir Žirinovskij, Vladimir Putin a kandidát komunistů Pavel Grudinin. V průměru se v každé volební místnosti nacházelo od šesti do osmi místních pozorovatelů a každá volební komise pracovala ve složení kolem osmi až deseti členů komisí.
Chci upozornit na určitou zvláštnost voleb v Ruské federaci, kterou je to, že každá volební místnost je vybavena dvěma webovými kamerami. Jedna nepřetržitě sleduje volební urnu, je to on-line přenos, takže kdokoli z občanů, pokud ví číslo volebního okrsku, si ho může najít a sledovat průběh voleb. Druhá kamera sleduje počínání volební komise.
Na průběh voleb v Rusku se sneslo poměrně hodně kritiky, uvádělo se také, že některé kamery nebyly natočené na volební urny…
Samozřejmě jsme nemohli v každé místnosti sledovat, jestli je každá kamera natočena správně, to nebylo v našich technických možnostech. Pro nás je důležité, že urny byly pod kamerou, ale jestli byla dostatečně dobře natočena, to už nedokážeme technicky posoudit. Pokud jsou nějaké reklamace tohoto typu nebo byly nějaké problémy s přenosem signálu, to je určitě možné, ale v těch patnácti místnostech, kde jsme se zúčastnili voleb, jsme žádné problémy s kamerami nezaznamenali, nic podobného nám neřekl ani nikdo z jiných pozorovatelů, s nimiž jsme tam diskutovali.
Voleb jste se zúčastnil jako pozorovatel OBSE, právě ona ale jejich průběh kritizovala. Uvedla mimo jiné, že ve volbách nebylo vytvořeno konkurenční prostředí, pozorovatelé prý poukázali také na neregulérnosti, jejichž cílem bylo posílit volební účast. Jak tuto zprávu vnímáte?
Zprávě OBSE týkající se například znemožnění konkurence moc dobře nerozumím. Konkurence je přeci už to, že bylo osm kandidátů, každý z nich měl tedy sedm konkurentů. Otázka je, jak dokáže tu možnost kandidovat každý z nich využít. Pokud si vzpomeneme na naše prezidentské volby, tak jsme měli vícero kandidátů v prvním kole, každý se prezentoval podle svých možností a některých kandidátů jsme viděli třeba na sociálních sítích podstatně více než jiných a v rámci transparentnosti jsme se také dozvěděli, že někdo utratil desítky milionů a někdo pouze stovky tisíc korun. Že volby kritizuje opozice, je logické, od toho je opozice, aby si stěžovala. Je na ústřední volební komisi, aby jednotlivé námitky zhodnotila, popřípadě aby se tím následně zabýval soud, tak jako to je například u nás. Ale je to legitimní právo opozice.
Já osobně jsem žádné přestupky, o kterých se píše, nezaznamenal a podle toho, jak jsem měl možnost hovořit i s ostatními kolegy z České republiky, nikdo z poslanců ani senátorů o nějakých nesrovnalostech nehovořil. Abych byl ale přesný, v jedné volební místnosti jsem se setkal s výtkou, že předsedkyně volební komise vytýčila určitý prostor pro média a nezávislé pozorovatele, kteří se tím pádem nemohli pohybovat po celých prostorách. Musím ale říct, že ten prostor, který jim byl vymezen a platil i pro nás jako mezinárodní pozorovatele, byl dostačující na to, abychom mohli tu misi bez problémů provést.
Jak si tedy zprávu OBSE vysvětlujete?
Musím konstatovat, že zpráva OBSE nekoresponduje s tím, co jsme viděli my v těch patnácti volebních okrscích v Petrohradu a okolí, ani s tím, co mi řekli ostatní kolegové poslanci a senátoři ČR. Pokud OBSE tyto informace dává, tak se udály v jiných volebních místnostech, v jiných regionech, protože těch pozorovatelů OBSE tam bylo několik stovek. Osobně se domnívám, že to ani nejsou informace, které by zjistili sami pozorovatelé, ale které dostali například od občanských iniciativ, popřípadě od samotných občanů, kteří sledovali ten svůj volební obvod a zaznamenali problémy, které jsme měli možnost vidět na některých videích.
Nevím, proč stále hledáme nějakou senzaci, volby v Ruské federaci probíhají v podstatě stejně, jako kde jinde. Rusko není zaostalá země, je to moderní země, která funguje, a už jenom to, že mají v každé volební místnosti dvě webové kamery, je možná inspirací pro Českou republiku, která by něco takového mohla také využít, a mohli bychom do budoucna předejít anebo naopak odhalit falšování voleb v ČR. To, že jde o volby v Ruské federaci, neznamená, že to jsou volby někde v banánové republice střední Afriky. Nezaznamenali jsme tam žádné demonstrace, žádné nepokoje. Pravdou je, že lidi přicházeli v poměrně velkém množství, nezaznamenal jsem ale, že by byl někdo masově svážen, že by přijely autobusy a někdo z nich vyhnal dvacet nebo více důchodců, vojáků a podobně. Nic takového se tam nedělo. Jedinkrát jsme viděli, že přišla celá skupina zhruba patnácti mladých mužů volit, ale to byla nějaká sportovní škola, jak nám řekli místní lidé. Jestli přišli volit sami spontánně dobrovolně, nebo je někdo organizoval, to samozřejmě nemůžu posoudit.
Šlo o vaši první účast v pozorovatelské misi?
Zúčastnil jsem se již dvakrát voleb na Ukrajině, byl jsem na volbách v Doněcku a mohu říci, že volby v těchto postsovětských zemích probíhají obdobně. Je tam určitá spojitost s tím, že volby jsou pro ně nějakým projevem svátku. Když jsem se účastnil voleb na Ukrajině, které byly v období, kdy nebyly takové mrazy jako nyní v Petrohradu, kde bylo kolem minus devatenácti stupňů, tak v těch mírnějších teplotách lidé stojí venku, kde probíhá nějaký kulturní program. Podobně tomu bylo i tentokrát v Petrohradu. Pokud byly volební místnosti v kulturních centrech, tak v sálech probíhalo například vystoupení žáků místních škol nebo tam prodávaly některé výrobky. Ale tím, že jsem se s tím setkal i na Ukrajině a jinde, tak mi to nepřišlo jako něco nenormální.