„Brexit“ a naše šance

„Grexit“ byl nápad obou stran. Jak Řeků, co to nechtěli vzdát. Tak „elit“, co je do léčky dluhů zavlekly. Napřed je oškubaly na kost. A pak jim hrozily vyhazovem. Média v gáži mamonu žvaní o „líných Řecích“. „Evropské řešení“, jemuž straní, je o ponížení a vyvlastnění. Kolébku evropské demokracie mění v kolonii. „Brexit“ je jiný případ. Někdejší koloniální velmoci vyhazov nehrozí. Referendum, co s členstvím v EU, vyhlásil Cameron, jeho advokát. Očima „přímé demokracie“ je to parodie. Plebejskou Británii deptá „konzervativní revoluce“. Pracka trhu, urvaná ze řetězu, ji plení už třetinu století. Rozčarovaná masa hledá viníka. EU je kandidát k pohledání. Zbabrá, nač sáhne. Tím víc si libuje v malicherné buzeraci. Ten úřední šiml si velí sám jen zdánlivě. Čte z pysku korporací. Drtí jim slabší konkurenci. Pravici to hraje i do jiné noty. Hodokvas „regulací“, sloužících její klientele, svadí na „socialismus“ (?!?). Co má ta maškarní v plánu, nevidí jen bílá hůl. Referendum má vyhrát Cameron. A vydat to za „mandát“, jak plebejské Británii zatopit ještě víc. Cíl vůči Evropě už má v kapse. Další díl „výjimek“ ze sociálních závazků si vydupal groteskním bubákem, že bez nich je s britským členstvím v EU amen. Ten švindl má krotit i vášně, o něž si Brusel koleduje napříč Evropou. Tady má „presstituce“ – řečeno zkratkou americké levice - jiné zadání. Na téma „brexit“ hecuje planou paniku. Co si prý Evropa počne, „přijde-li o Británii“? A jak to zacvičí s ostrovní monarchií? Je to jen snůška fantasmagorií. Levici, která není na prodej, jsou pro smích. „Západoevropská integrace“ je ratolestí studené války. Té proti socialismu, co nebyl už jen stohem lejster. O to víc nutil k ústupkům i kapitál. Hezky to napsal Ulrich Beck, ikona sociologie vzdálené marxismu na sto honů: „Sociální stát na Západě byl levobočkem socialismu na Východě.“ To jeho kabaretní kapitulace rabuje i západního levobočka. Svatozář „návratu do Evropy“ bledne i u nás. Těch, kdo se v EU vidí i dnes, už je jen třetina. K příčinám míří i kniha Ilony Švihlíkové. Výmluvný je už název - Jak jsme se stali kolonií. Autorka není z našich řad. K našim cílům má rezervovaný vztah. Jak že to napsal už Palacký? „Byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm“? O dnešní „evropské integraci“ to platí jakbysmet. „Eurokracie“ razí právo silnějšího. Tím rychleji si kope hrob. Suverenita není sprosté slovo. Zvlášť v zemi, jíž se po ní stýská. „Brexit“ to možná prohraje. Klíčovou otázku nastolil exemplárně. Levici, která ví, co chce, nabízí velké šance.