Čínské přísloví říká, že sto mužů dokáže vytvořit tábor, ale jenom žena dokáže vytvořit domov. V dobách Velké francouzské revoluce ženy prosazovaly volební právo i pro ženy a v roce 1857 textilní dělnice pochodovaly New Yorkem, požadovaly zkrácení pracovní doby na deset hodin a rovná práva. Podobně i v roce 1908 se sešlo několik tisíc žen a pochodovalo ulicemi New Yorku. Demonstrovaly za zkrácení pracovní doby, zvýšení mezd, volební právo a za politická a hospodářská práva pro ženy.
Od roku 1911 se Mezinárodní den žen připomíná formou veřejných pochodů. Tehdy - ještě 19. března - vyšlo do ulic Německa, Rakouska–Uherska, Dánska a Švýcarska přes milion žen. Usilovaly o volební právo, právo na veřejné funkce i na práci a volaly po konci diskriminace v zaměstnání.
Dnes je tento mezinárodní svátek oslavou všech žen a připomenutím, že žádné sociální, ekonomické ani politické problémy nemohou být řešeny bez rovného zapojení žen a mužů. Ženy ale berou v průměru o 22 procent nižší plat a následný rozdíl v důchodech činí 18 procent, takže hovoříme o feminizaci chudoby. Ženy jsou také často obětí domácího násilí i násilí jako takového. Tyto ženy často nevyužívají účinnou pomoc ze strachu či studu. Prevence zatím není dostatečná.
V české populaci žije polovina žen a polovina mužů a v demokratické společnosti by proto zájmy žen i mužů měly být zastoupeny vyváženě. Proč tedy v politice stále z 80 procent rozhodují muži? Ženy se sice velmi aktivně a úspěšně angažují ve veřejné činnosti, ale ve vrcholové politice jich nacházíme stále jen minimálně. Musí totiž překonávat nejen nedůvěru ve své vlastní schopnosti a cítí větší odpovědnost za rodinu, ale tradičně mají také většinou více povinností i starostí s domácností. Politika je pak historicky vnímána jako spíše »mužská záležitost« s potřebou »ostrých loktů« a někdy i »silného žaludku«. Jenže v politice je nanejvýš žádoucí naslouchat ostatním, hledat kompromisy a umět vyjednávat. Toto zase bývá vlastní právě ženám.
Ženy u nás tvoří šedesát procent všech absolventů a absolventek vysokých škol, jsou schopnými manažerkami, vědkyněmi, podnikatelkami a působí úspěšně v mnoha profesích. Ještě před více než sto lety nebyly ženy považovány za dost chytré, aby vůbec mohly volit, a i dnes mají někteří představu, že se mají ženy věnovat pouze dětem, domácnosti, vytvářet muži zázemí a být maximálně jeho ozdobou. Naštěstí už žijeme v době a ve společnosti, kde si čím dál více žen může svobodně vybrat svou cestu a spousta mužů se zase ráda a bez problémů stará o děti. Je správné, že od letošního února mohou i tatínkové po narození svého potomka být aspoň týden na placené otcovské dovolené. Na druhou stranu špatnou zprávou především pro matky samoživitelky je to, že ministryně práce a sociálních věcí za ANO nedávno odmítla návrh na tzv. zálohové výživné.
Také díky KSČM zůstal 8. březen i v polistopadové době významným dnem v kalendáři i životě České republiky. Využijme četných oslav Mezinárodního dne žen nejen k poděkování všem dívkám, matkám, babičkám a ocenění jejich práce, ale také k dalšímu úsilí za skutečné – nikoliv jen na papíře – zlepšení postavení žen ve všech oblastech našeho života.