Vojtěch Filip: Poznámka k obraně republiky

13. 2. 2018

Na počátku letošního února pan ministr Stropnický vyhlásil, že se s KSČM nebude bavit o vystoupení z NATO. Ale to od něj ani nečekáme, nám stačí něco úplně jiného a na začátek skromnějšího: Aby se vždy diskutovalo o tom, zda konkrétní krok odpovídá rozhodnutím jediného autoritativního orgánu a to je RB OSN. Je totiž zásadní otázkou, kdo v NATO rozhoduje, co prosazuje a jaké to může mít důsledky a následky pro mezinárodní bezpečnost, potažmo pro bezpečnost naší země.

Uvedu příklad za všechny: Afghánistán. V roce 2001 tam proběhla operace nazvaná Enduring Freedom, tedy Trvalá svoboda. Byl svržen Tálibán a vše vypadalo velice slibně a nadějně. Američany dosazený prezident Karzáí se dokonce s blížící se zimou chtěl domluvit s Tálibánci na příměří a ukončení bojů, jenomže mu to „zakázal“ tehdejší ministr obrany USA Donald Rumsfeld. Víme, že to je bývalý zápasník, a tak chorobně prahne po tom, aby každého dostal na lopatky. Příměří se nekonalo a pokračovalo se v bojích. Výsledek je takový, že se tam válčí dodnes. Je to asi nejdelší válka v dějinách USA, ale i většiny členských zemí NATO, včetně naší, která do toho byla zavlečena.

A tady musím připomenout vstup vojsk bývalého SSSR právě do Afghánistánu v roce 1979. Podle dokumentů L. I. Brežněv tehdy naléhal na G. Husáka, aby tam dodal i nějaký kontingent tehdejší ČSLA. Ale G. Husák měl tu odvahu, že mu řekl NE. Stálo ho to hodně úsilí, ale dokázal to! V politické situaci bipolárního světa. Jenomže naší vládní garnituře na počátku tohoto století taková odvaha chyběla! A tak poklonkovala USA a české vojáky vyslala.

Dále víme, že od roku 2003 v Afghánistánu probíhala mise ISAF. Tehdejší generální tajemník NATO ji zdůvodnil slovy, že pokud NATO nezasáhne, tak Tálibové přijdou do Evropy a přenesou k nám válku. Jaké jsou následky?

Katastrofální, každoročně tam je zabito několik set koaličních vojáků, celkově to již je přes 5. tisíc, z toho přes tisíc těch, kteří nejsou z USA. Mezi nimi žel, v rámci mise ISAF, i desítka našich vojáků, někteří zemřeli po návratu domů, řada našich vojáků tam byla zmrzačena a ponesou si následky po celý zbytek života.

Je známo, že naši experti během minulých let postupně mluvili se všemi veliteli našich vojáků. Ti všichni Vám mezi 4 očima řeknou, že se tam sice hodně naučili, ale jsou velice skeptičtí, pokud jde o budoucnost této válkou zmítané země. Tálibové všem nepokrytě dávají najevo, že až odejdou, všechno jim spadne do klína. Častokrát tam slýchají: Vy máte hodinky, my máme čas.

Dobře víme, že jsou tam desítky tisíc zabitých civilistů a přes jeden milion uprchlíků, kteří z Afghánistánu odešli nebo byli vyhnáni. Dnes jich stále více směřuje do Evropy, včetně naší země. V Itálii a v SRN už dělají velké problémy, dopouštějí se velice závažné trestné činnosti, včetně vražd, ale zejména ochodu s narkotiky a se zbraněmi. Ti právě představují velice vážnou a naléhavou bezpečnostní hrozbu pro dnešní Evropu, které prý chtělo NATO zabránit. Opak se stal pravdou.

Mise ISAF si vyžádala stovky miliard USD, naši zemi stála desítky mld. Kč. Dnes i v USA je řada odborníků, kteří jsou skeptičtí, a jež nahlas říkají, že je to prohraná válka a že je třeba odtamtud odejít. Ale u nás to vládní garnitury nedokáží. 

A tak tedy uzavírám: Někdejšímu generálnímu tajemníkovi NATO se povedlo skvělé sebenaplňující se proroctví, ale zcela jinak, než jak to původně slibovat. V Evropě jsou tisíce Afghánců, kteří tu jsou ne proto, že tam NATO nezasáhlo, ale právě proto, že tam zasáhlo. Silná přistěhovalecká vlna nejen z Afghánistánu je přímým důsledkem vojenské intervence a následné okupace NATO jak v Afghánistánu, ale také v Iráku, Sýrii a dalších zemích.

A co z toho vyplývá pro zahraniční a bezpečnostní politiku ČR?

Když už vítěz voleb nechce, aby ČR vystoupila z NATO, potom je ale každopádně nutné, abychom vždy zvažovali, o co jde a jaké mohou být důsledky. Jde o to, abychom nebyli NATOHUJEŘI! Jde o to, abychom v předklonu neschvalovali vše, co si vymyslí pro své zájmy zcela odlišné od zájmů občanů ČR někdo v Pentagonu, v Bílém domě, nebo v centrále NATO. Dosavadní kruté zkušenosti nám ukázaly, k jak tragickým koncům to pak vede!

Autor: 
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM a místopředseda PS PČR
Zdroj: 
www.kscm.cz