Europoslanec Ransdorf: proti manipulaci s otázkou tábora v Letech

Petr Uhl na vás podal trestní oznámení pro schvalování genocidy. Co tomu říkáte?
S překvapením jsem zjistil, že Petr Uhl na mne podal trestní oznámení pro údajné schvalování genocidy (květen 2005 - pozn.), protože jsem se vyjádřil proti manipulování s otázkou tábora v Letech na půdě Evropského parlamentu.

Připomínám, že pan M. Horáček, německý poslanec za Stranu zelených v EP, blízký sudetoněmeckým iniciativám, uspořádal na půdě EP výstavu k táboru v Letech. Asistovali mu pánové Karásek a Jařab a ani slovem nepadla zmínka o tom, kam byli čeští Cikáni (Roma a Sinti) transportováni. Byl to přece Himmler, který 16. 12. 1942 postavil Cikány na stejnou úroveň jako Židy a určil je k likvidaci. Celá kampaň kolem Letů má za cíl ukázat: vždyť ti Češi mají stejné máslo na hlavě jako Němci, mají také své koncentráky. Pan Paul Polansky, který je otcem letské otázky (prosadil ji od roku 1992 do veřejné diskuse), neváhal dokonce srovnat Lety a Dachau. Čeští historici se postavili proti manipulaci s fakty, aniž by snižovali hloubku utrpení na všech cikánských spoluobčanů. Nacisté způsobili, že jich zůstalo po druhé světové válce u nás asi jen 800. 30. 3. 1999 se konala na půdě ČSAV tisková konference k Letům, profesor Ctibor Nečas z brněnské univerzity se zasloužil o monografické zpracování této látky.

Sám letský tábor (nejdříve fungující jako sběrný, pak jako internační) byl zřízen 15. 7. 1940 a existoval do 6. 8. 1943. Podobný tábor existoval i v Hodoníně u Kunštátu, který fungoval jako sběrné místo pro moravské Cikány. Oba charakterizovali strašné hygienické podmínky dané překračováním kapacity (v Letech s kapacitou 600 osob bylo až 1100 lidí). Rovněž chování českých četníků bylo nedůstojné a bezohledné: Jiří Letov z protektorátního ministerstva vnitra inicioval odvolání šéfa tábora Josefa Janovského, na jeho místo přišel Štefan Blahynka z Hodonína u Kunštátu. Velké množství lidí padlo za oběť epidemii tyfu, z 30 narozených dětí nepřežilo ani jedno. Táborem prošlo 1309 lidí a nejméně 326 nepřežilo. Asi 100 lidí se pokusilo o útěk, polovina útěků byla úspěšných. Zvláštní úctu zaslouží příběh Josefa Serynka, který se probil až na Vysočinu a bojoval po boku partyzánů, spolupracoval se skupinou generála Luži a sovětskými partyzány.

Jinou věcí je diskuse o vepříně, do níž se svého času zapojil ministr Mlynář a samozřejmě i bývalý prezident Václav Havel a Petr Uhl. Náklady na zbourání a přemístění kolísají od 450 milionů do jedné miliardy. Diskuse o lokalizaci tábora a místě smrti obětí byla velice vášnivá a složitá, ale od 13. 5. 1995 existuje pomník obětí v Letech. Myslím, že ani utrpení lidí v Hodoníně u Kunštátu by nemělo být zapomenuto. Mohlo by tu vzniknout třeba muzeum osudu českých a moravských Cikánů za druhé světové války: asi z 6000 jich zůstalo jen 800. Náklady, které by si vyžádalo přemístění živočišné výroby v Letech by bylo možno využít jinak. Příslušnou částku dát například na zvláštní fond, který byl podporoval vzdělání nejmladší romské generace. Máme společný zájem na tom, aby jejich připravenost na výzvy dnešního světa byla co největší. Ale na půdu EP nepatří politické zneužívání Letů, tak jak tím prosluly práce Markuse Papeho. Češi si se svou historií poradí sami, bez cizí pomoci a cizího poručníkování.

18. 5. 2005