Do května je ještě pár měsíců. Opět budeme svědky pietních aktů a budeme vzpomínat na ty, kteří bojovali za naši svobodu. Věnce nebo kytice přinesou představitelé města a různých spolků, sdružení, politických stran. U pomníků, památníků nebo pamětních desek zase uvidíme čestné stráže, mezi nimiž budou členové sdružení „Kamarádi 4. obrněné divize“ (Buddies), kteří se zabývají studiem historie osvobození republiky americkou armádou. Písek se tenkrát ocitl na demarkační čáře, a tak se u nás setkali s Američany také vojáci Rudé armády. Proto v čestných strážích zahlédneme i členy klubu vojenské historie v dobových uniformách rudoarmějců.
V posledních letech iniciovali Buddies realizaci nových pietních objektů, které dobu osvobozování připomínají – např. Památník setkání amerických a sovětských jednotek u hřebčince, Pamětní desku u Chlaponic, kde došlo k prvnímu kontaktu s jednotkou americké armády, a dalších. Zakladatel a první předseda sdružení Buddies, Richard Praus, v červnu 2017 oslovil předsedu OV KSČM s návrhem na obnovu či úpravu místa, kde byl v roce 1945 vojenský tábor Rudé armády. Jiří Lejčar pak sezval schůzku několika lidí s cílem domluvit se, jak s tímto návrhem naložit. Byl projednán připravený zámysl a rozsah celé úpravy. Ve středu vojenského tábora podle cesty na Živec totiž upravili vojáci v terénu svůj známý symbol – pěticípou hvězdu. Zůstala tam dodnes! Protože objekt je na pozemku „Lesy města Písku, s.r.o.“, ujal se organizace hlavních prací jejich ředitel Václav Zámečník. Místo bylo vyčištěno, upraveno a vhodně zpřístupněno. Na poslední schůzce zúčastněných byla odsouhlasena informační tabulka. Byla instalovaná v polovině prosince.
Ještě než kalendářní rok doběhl ke konci, objevil se návštěvník, který přišel poděkovat Rusům za osvobození (pardon, dnes se jim říká Rusáci – cítíte jaký je v tom rozdíl?). Odvděčil se jim propálením informační tabulky - zatím. Hned se vynořila úvaha, že to dnešní mládež, která je nevychovaná a nerozumná. Ale to je velký omyl! Naopak – dnešní mladí vycházejí ze školních lavic více než dvacet let intenzivně vychovaní v duchu oživeného viru „rusofobia“. Tento virus je denně podporován většinou našich (?) médií, z nichž se linou nenávistné závěry poslušných komentátorů, nalezených diskutérů a zásadových umělců, hodných zasloužených honorářů. Výsledky nahrávají do karet silám, kterým se daří posilovat slovanský neduh. Už v 19.století se k nevděku slovanskému vyjádřil ruský spisovatel Dostojevskij. Dobře vystihl, že slovanské zemičky se budou vždy věčně svářit, vzájemně si závidět a proti sobě intrikovat. Ale ve chvíli vážného nebezpečí se obrátí k Rusku o pomoc. Rusko si bude uvědomovat, že je střediskem slovanské jednoty a musí zápasit s tvrdohlavostí Slovanů, s nepochybnou zradou slovanství pro evropské formy politických řádů. Rusové si uvědomují, že nemohou od Slovanů žádat vděčnost a musí se na to připravit předem. Dodnes tyto úvahy Dostojevského platí! Komu vyhovuje posilování nevraživosti vůči Rusku? Celá historie potvrzuje, že tlak na omezování vlivu a vůbec existence Slovanstva a Ruska zejména, prolíná všemi minulými časy. Úspěšné oživení viru rusofobia a posílení jeho agresivnosti má pomoci požírat se navzájem. Mládež už se svým novým údělem počítá?
A co ti starší? Čtvrt století praktikované goebbelsovy metody propagandy na všech frontách nesporně zanechala stopy i u řady z nich. Ke škodě všech! Naučili nás štěkat směrem na východ, ale nevidíme, že máme obojek a jsme na vodítku.
K tématu také: Dostojevskij o nevděku slovanském