Vážení jihočeští spoluobčané, dovolím si zamyslet se nad stavem naší společnosti na konci roku 2017. Je už zcela zřejmé, jak ukázala Poslanecká sněmovna, že způsobem selektivní snahy výkladu historie, obviňování a ostrakizování bez důkazů co kdo dělal nebo nedělal před 29 lety a dál je devastována občanská společnost. Dodnes je bráněno lidem v práci a ve svém uplatnění z politických důvodů jen proto, že kdysi nebo dodnes zastávají levicové názory. Rovněž odstraňování a náprava diskriminací mnoha druhů z doby nejdivočejšího antikomunismu - vlády "demokratů", je stále odkládána. Vzpomeňme jen na část vojáků, příslušníků bezpečnostních sborů, učitelů, úředníků, funkcionářů státní i veřejné správy atd.
Denně jsme zahlcovaní negativními zprávami o minulosti. O úspěších společenského vývoje minulého období ve zprávách, v tisku nezavadíte. Zato o jeho negativech, často velmi zveličených, se dovídáme stále. Jako mladý pamětník se často podivuji nad hloupostmi a nepravdami publikovanými dnešním mainstreamem. Informacemi tohoto typu budeme zřejmě přímo i nepřímo oblažováni po celý tzv. osmičkový rok 2018.
Na počátku roku 2018 se poslanecká sněmovna zřejmě neshodne na vyjádření důvěry vládě. Snad jen KSČM by mohla vládu tolerovat. SPD už tak vstřícná není. T. Okamura si bude muset uvědomit, že všechno nebude tak, jak si on přeje. A když nebude, tak nakonec nemusí být, podle něj, vůbec nic. Vedení a řízení společnosti, státu, je velice složité. Není jedna ideologie, je proklamovaná svoboda a zdá se, že nás může i ničit. Každý chce žít jinak a mnohdy nerespektovat ani oprávněné zájmy svého okolí. Svoboda nás zahltila tak, že jsme ji zapomněli hýčkat a rozvíjet. Nakonec může být pro stále větší většinu občanů všechno v horším stavu, než bylo za komunistů. Kolik se tu vystřídalo za 28 let vlád a kde jsme? Stát je rozkradený a zadlužený, průmysl, zemědělství, školství, zdravotnictví, kultura zničené, jak nikdy předtím. Dovolím si tvrdit, že k právnímu státu máme daleko, že jsou porušovány zákony a často skloňovaná demokracie je jen formální papírová proklamace. Ohrožuje nás její selektivní výklad, migrační vlna, inkluze, ješitnost některých politiků a hlavně jejich samolibá nadutost. Není přeci normální, aby se někdo pohyboval v politice od politického a majetkového převratu, tedy asi 7 volebních období, jen sliboval, nic nedokázal a dnes chce tvrdit, že komunisté vedli společnost špatně. Dejme pro a proti bez předsudků na misky vah. Komunisté měli jasný program a cíl. Dnešní vlády nemají žádný cíl. Jediným cílem je pro mnohé naše politiky být ústavním činitelem, vysokým úředníkem, poslancem, měsíčně pobírat minimálně 100.000 Kč, nemuset mimo bezduchého žvanění nic umět a nenést žádnou odpovědnost.
Naše vláda potřebuje koncepci, na které se většinově shodne a tu bohužel nemá. Za prioritu současné nebo budoucí vlády jasně vidím omezení moci nadnárodních korporací, diktátu Bruselu a Velkého bratra. Ve vnitřní politice s ohledem na náš zemědělský region Jihočeského kraje bych doporučoval, mimo jiné, směřovat úsilí na ochranu životního prostředí, výrobu potravin, rozvoj dopravní infrastruktury a turistického ruchu.
Jihočeský kraj by mohl a měl být více soběstačný ve výrobě masa, mléka, sýrů, zeleniny a dalších potravin, neboť na to máme všechny předpoklady. Je nemyslitelné přece převážet přes půl republiky napečený chleba a housky. Stejný nesmysl je dovážet kuřata z druhého konce světa nebo Evropy, i kdyby měli být levnější. A vzhledem k ceně dopravy je to úplný nesmysl, aby byly dovezené potraviny levnější. Svět zamořujeme plastickými hmotami a nikdo to neřeší. Nekoncepčností v mnohých oborech lidské činnosti ničíme surovinové zdroje a zamořujeme životní prostředí. Kdy to budeme řešit? Až bude pozdě?
Měli jsme jedno z nejlepších školství na světě. Důkazy o tom existují, ale nehodí se o tom psát ani mluvit. Naši školáci se vraceli ze světa z vědomostních soutěží často jako vítězové. Dnes o našich úspěších ve školství neslyšíte. Zato vzdělanost hlavně mladé generace stále klesá a to nenapraví ani laciná titulománie.
Stát podporoval sport a úspěchy ve sportu se dostavovaly. Byli jsme hrdí na naše hokejisty, na naše olympijské vítěze. Dnes berou sportovci milionové platy, tedy jen někteří, ale výsledky jsou zcela zanedbatelné. Neexistuje žádná koncepce. V některých tělocvičnách není už za co topit, proto jsou zamčené a nepustíme tam ani naše děti. To není jen problém měst, krajů, ale státu.
Dnes nikdo z novinářů netají, že máme přeplněné věznice, také už i psychiatrické léčebny. Je více loupeží, vražd a sebevražd, rozdělených a neúplných rodin, bezdomovců, lidí v dluzích a exekucích, které nemají šanci za celý život splatit. Mají ale tzv. svobodu. „Svoboda“ řadu rodin zničila, protože nejde ruku v ruce s odpovědností. Komunisté tuto odpovědnost prosazovali a k odpovědnosti vedli všechny občany, a to od školních lavic. Bylo to snad špatné? Pro někoho ano a dnes to chápu.
Doporučuji vládě zpracovat koncepci státního rozvoje na příští volební období a bavit se o této koncepci konkrétně s těmi, kteří věci rozumí. Potřebujeme koncepci rozvoje školství, zdravotnictví, průmyslu, zemědělství, dopravy, všech oborů lidské činnosti. A předem upozorňuji, nepotřebujeme výrobu pro výrobu, honbu za vyšším HDP, ani vyšší daně a už vůbec ne vyšší byrokracii. Naopak, vše bychom mohli snížit. Můžeme snížit počet poslanců a senátorů na polovinu. Naše zemědělství je soukromé, nepotřebujeme proto na ministerstvu zemědělství tolik byrokratů. Nikoho neřídí a nemají za zemědělství žádnou odpovědnost. Podobným způsobem doporučuji zvážit byrokracii na všech ministerstvech. Po roce 1989 jsme kritizovali socialistickou byrokracii, ale ta nedosahovala ani zdaleka dnešního rozsahu. Z 60 000 státních úředníků na celý tehdejší nerozdělený stát jich dnes máme 120 000!!! jen na ČR.
Kritizovali jsme počet vězňů, kteří byli v minulosti ve věznicích. Nemám k dispozici konkrétní údaje o počtu uvězněných dnes. Některé publikace uvádějí, že jejich počet je dnes jen za Českou republiku dvojnásobný v porovnání s nerozděleným státem v roce 1989. Kdyby se vyjádřil odborník z oboru, domnívám se, že bychom se nestačili a nepřestali divit. Stačilo by si při sestavování vlády vzájemně říci. Čemu rozumím já, jako zvolený politik, a co chci svému národu dát já. Doporučuji. Hlavně dělejte jen to, čemu rozumíte, a snažte se domluvit. A když ne, tak lidi rozhodnou sami.