Petr Štěpánek k Bartoškovi a spol.: ... „Nasrat“

Těm namyšleným idiotům nestačí, že jich většina žije z peněz obyčejných lidí, že jejich astronomické příjmy namnoze pocházejí ze státních, městských či obecních dotací, to znamená z našich daní, že filmy jsou z podstatné části financovány Českou televizí, tzn. z televizních poplatků, které opět neplatí nikdo jiný než české domácnosti, že ze stejného zdroje jdou do jejich kapes honoráře z mnoha dabingů , estrád, inscenací a seriálů, přičemž kdyby hodně oněch filmů a seriálů vůbec nevzniklo úroveň české kultury by spíše stoupla, nestačí jim, že jejich divadla, včetně mnoha soukromých, by bez dotací a peněz z kapes obyčejných lidí vůbec nemohla existovat, nestačí jim, že žijí ze vstupného, to znamená opět z peněz běžných občanů, panu Bartoškovi nestačí, že „jeho“ karlovarský filmový festival je bohatě dotovaný ze státních prostředků , rozuměj opět z peněz nás daňových poplatníků, panu Bartoškovi nestačí, že mejdany a chlastačky na „jeho“ festivalu sponzoruje mimo jiných také většinově státní ČEZ, tedy jeden každý daňový poplatník téhle ze mě, všechno tohle jim nestačí, pan Bartoška a další; povedení umělci včetně Jana Buriana, bývalého komunisty a normalizačního kádru, dnes ředitele Národního divadla, jehož provoz opět neplatí nikdo jiný, než my, občané České republiky, ještě potřebují lidem z venkova, z Moravy i odjinud vzkazovat, že jsou hloupí, protože mají jiné politické preference, než pražská a jiná (j)elita, a že je potřeba uspořádat týdny občanského neklidu, a to proto, aby si na Hrad – volby nevolby – posadili nějakého svého pana Horáčka, a pak se spolu s ním mohli ještě hlouběji zavrtat do bruselské, či jiné řiti. Tak víte co, vy neklidní šašci? Tady je naše „venkovská“ odpověď: Nasrat! Velmi se mi zalíbila reakce herce Jiřího Suchého na dopis, kterým ho skupina „umělců“ vyzvala k veřejné podpoře jejich protizemanovské iniciativy s tím, že pokud by je nepodpořil, přestali by si ho prý vážit. Jiří Suchý jim odpověděl, že „nevěděl, že si ho váží, a proto mu ani nebude vadit, když už si ho vážit nebudou...“...