Už jsme spolu dlouho nedělali rozhovor, i proto, že do toho zasáhly podzimní volby do třetiny Senátu a krajských zastupitelstev. Nakolik tyto volby ovlivnily práci poslanců KSČM?
Velmi výrazně ovlivnily naši práci. Řada poslanců kandidovala v krajských volbách, mnozí dokonce ve svém regionu kandidátku vedli. Také chování jednotlivých politických stran bylo ovlivněno blížícími se krajskými volbami a plynule je ovlivněno už nyní blížícími se volbami do sněmovny. To vše se odráží také v jednáních Poslanecké sněmovny. Vyplývá z toho i řada nelogičností až iracionality v přístupu některých stran ve snaze zalíbit se potenciálnímu voliči. Nejde však jen o strany či hnutí, ale mnohdy rovněž o jednotlivce.
Dělají to ti, kteří by to jinak v normální, standardní »mírové« době nikdy nedělali. A tak se v populistickém vzepětí i racionální lidé podepisují například pod návrh zákazu chovu kožešinových zvířat v době, kdy je třeba řešit např. situaci Letecké záchranné služby. Tak některá populistická témata se hodně silně ozývají v jednání sněmovny, místo témat racionálních. To jsou prostě znaky blížících se voleb.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání, tedy o zákazu chovu kožešinové zvěře, podepsali i poslanci KSČM Jiří Dolejš a Jiří Valenta. Z médií občané mohli nabýt dojmu, že se jedná o jednu z nejdůležitějších norem, kterými se sněmovna letošní podzim zabývá. Vycítila jsem, že i v poslaneckém klubu KSČM na to není názor zdaleka jednotný. Je to tak?
Rozpory v klubu nejsou, když tito naši dva poslanci ohlásili, že předlohu podepíší, řekl jsem jim své. Prostě jsem jim vynadal. Čím méně tomu kdo rozumí, tím více se v populistické snaze chce zalíbit, protože většina lidí přece ta hodná chlupatá zvířátka miluje, a tudíž je na jejich straně. Není v tom nic racionálního, dokonce to není ani důležité z hlediska ekonomiky, etiky… Na tento druh podnikání se nyní v ČR orientuje už jen devět chovů, a ostře je sleduje Státní veterinární správa. Tito podnikatelé investovali nemálo do zařízení, tak, aby vyhovovala nejpřísnějším evropským předpisům. Zemědělský výbor k tomu už před mnoha měsíci přijal velmi ostré usnesení, názor tam byl velmi jednoznačný. Tato norma nemá naši podporu. Myslím si, že většina členů výboru má za sebou i určitou praxi ohledně tohoto tématu. A opakuji - čím míň tomu kdo rozumí, tím silnější postoj k tomu má.
Může se však stát, že předloha nakonec projde…
Pokud předloha bude přijata, budu to samozřejmě respektovat. Musím však připomenout, že český stát při přitvrzení podmínek nařídil oněm podnikatelům, aby investovali, jde tedy o kompenzace. Autoři odhadují náklady na kompenzace v ČR na 11 až 17 milionů korun.
Za druhé jde o to, aby bylo nějaké přechodné období – čím delší, tím lepší, aby chovy přirozeně odešly. Za třetí – připouštím, že by bylo dobře nepovolovat nové chovy kožešinových zvířat, ale v diskusi nic takového nezní. Tam jsem zaznamenal krokodýlí slzy, trochu hysterie nad videi a snímky, které ani nepocházejí z ČR, jsou zmanipulované. Navíc máme poznatky, že tato kampaň pochází ze zemí, kde je chov kožešinové zvěře jako podnikání velmi rozšířený, jde tedy pouze o konkurenční boj. To je názor člověka, který možná jako jeden z mála ve sněmovně má státní zkoušku na vysoké škole z tématu chov kožešinových zvířat. Je to v této hystericky zmanipulované době menšinový názor člověka, který má přece jen nějaké odborné předpoklady se k tomuto tématu vyjadřovat. Je to však opravdu jen okrajové téma.
Sněmovna by se právě nyní měla víc věnovat spíše problémům Letecké záchranné služby, zahraniční politice, a také oblasti zdravotnictví a sociální politiky. Poslanci KSČM přišli už před časem s řadou potřebných změn, na které se stále nedostalo.
Někdo může zareagovat, zda snad zahrádkářský zákon není také okrajové téma v této době? Pod tím je i váš podpis…
Sice to také nemusí každého zajímat, ale je tam obrovský společenský přínos. A diskuse odpůrců šla po okraji. Dané téma táhnu celou dobu, kterou působím ve sněmovně. Několikrát ve sněmovně byl zákon přijat, ale legislativní proces nebyl dokončen kvůli tomu, že se blížil konec volebního období… Tentokrát je situace podobná, opět se to podařilo dostat na pořad jednání sněmovny až ke konci volebního období, opět obstrukcí odpůrců téměř výhradně zprava se ho podařilo vrátit k přepracování. Zásadní rozdíl je však v tom, že zahrádkaření není okrajové téma, a když nic jiného, tak má zákon vyslovit úctu těm, kdo z neobdělávatelné půdy udělali půdu obdělávanou. V potu tváře v dobách, kdy bylo daleko ekonomicky hůř, pomáhali zajišťovat obživu obyvatelstva zejména ve městech. A za třetí – občanské sdružení nebo spolek, tj. lidová aktivita pomáhá rozvoji životního prostředí, společenskému životu, výchově mládeže, je společensky užitečná, nabízí služby, které jsou jinak téměř nenahraditelné.
Je to absolutně odlišné téma od zákazu chovu kožešinové zvěře. Není to nic populistického, je to věc, která má možná v tom nejužším rozměru uznat společenský význam této činnosti. Mnohé výkřiky, při vší úctě k ostatním volnočasovým aktivitám, lidí, kteří také diskutovali, se zahrádkaření, jež je společenskou aktivitou směřující i navenek, jsou plané. Zahrádkaření není jen obdělávání vlastního či pronajatého kousíčku půdy. Není to víceméně individuální koníček, jako je třeba filatelie, sbírání pohlednic či mincí. Ale to je i navenek obrácená aktivita, filatelie atd. jsou spíše individuálními koníčky než nějakou společenskou aktivitou, samozřejmě spojené i s historií, zeměpisem, dějepisem atd. Jde nám o uznání zahrádkářství jako veřejně prospěšné aktivity.
Když už jsme u poslaneckých návrhů, často si opozice stěžuje na to, že se na ně nedostává, koalice jejich projednávání oddaluje. Minulý týden se však KSČM podařilo protlačit hned v prvním čtení snížení DPH na noviny a časopisy. Co se stalo? Dostal se na pořad a až na pár hlasů z ANO a ODS ho podpořila většina přítomných poslanců…
Někdy se holt vyjednávání daří, jindy se daří méně. Toto je jeden z případů, kdy se vyjednávání dařilo dobře. A tím se snad sníží DPH na noviny a časopisy. Návrhem jsme sledovali především to, aby tiskoviny, prostředky, které lidi informují, ale také vzdělávají, byly dostupnější. Očekáváme, že dojde ke snížení.
Překvapilo vás, že největší odmítnutí přišlo z klubu ANO?
V tématech, která sněmovna projednávala ten den - košinová zvířata i zahrádkářství, bylo v diskusi členů ANO patrné, že jde o hnutí s velkým názorovým rozptylem. Totéž se týká i této problematiky. V ANO jsou lidé velmi pravicově uvažující i lidé velmi racionálně myslící a jednající. Je to názorově široké hnutí. Vůdcům ANO nezávidím tento pytel blech - a říkám to velmi diplomaticky.
Do konce volebního období zbývá necelý rok. Ve sněmovně leží několik desítek poslaneckých návrhů, mnohé jsou velmi důležité, přesto se nedostanou na pořad dne. Co s tím?
My ta témata budeme znovu a znovu přinášet do sněmovny, a pokud na ně koalice nebude slyšet, máme v záloze nouzové opatření. Ale vidíme, že sem tam je alespoň malá vůle nějaká témata projednat. Bude-li i nadále převažovat nechuť zabývat se opozičními návrhy, platí to, co jsem řekl před několika týdny. Jsme připraveni, a jednání probíhají, vyvolat mimořádnou schůzi dolní komory pouze k opozičním předlohám. Není to vůbec pasé. Stejně, jako máme v pohotovosti seznam podpisů pro mimořádnou schůzi k OKD.
Už teď však připravujeme novelu, kterou poslanecký klub KSČM navrhne při rozběhu příštího volebního období. Jde o změnu jednacího řádu sněmovny. Měl by být upraven tak, aby se tisky projednávaly podle toho, jak přišly poslancům na stůl. Tedy podle čísla, které předloha při podání do sněmovny dostane. V pořadí, jak se říká – došlých objednávek, prostě podle pořadového čísla tisku. Pokud by to mělo být jinak – může se stát, že bude třeba rychle projednat nějaký návrh zákona, ale pro to musí být opravdu vážný důvod. Proces předřazení, či vyřazení některého z bodů musí být složitější. Třeba větší většinou než 101 poslanců, nebo než je koaliční většina. Nachystáme to jako naši iniciativu. Nová vládní většina tento tisk třeba zamítne, ale ať se projedná, ať nestojí předlohy ve sněmovně dva tři roky jen proto, že jsou opoziční.
Nedávno poslanci KSČM předložili návrh o nepromlčitelnosti trestných činů spojených s privatizací. Z poslanců ostatních klubů je pod ní podepsaná jen Jana Lorencová z ANO. Čekal jste víc?
Neočekával jsem, že se najde příliš mnoho kolegů z jiných klubů, protože ať jsou nyní v kterékoli straně, tak řada lidí, s výjimkou KSČM, má propojení na privatizaci, byli třeba členy ODS, ČSSD, KDU-ČSL, kteří se na privatizaci nějak podíleli. Neříkám, že se při tom nějak namočili. Nechci nikoho přímo obviňovat, ale tím, že se nepodepsali, možná nebudou chtít zařadit ten bod na jednání naší parlamentní komory, budou dokonce navrhovat jeho zamítnutí, dávají najevo svůj postoj. A ten zní: Pozor! Mohlo by to dopadnout i na mě, na mé přátele, rodinu, bývalé či současné stranické souputníky. Raději se do toho nebudeme pouštět… My jsme přesvědčeni o tom, že je to jedno z klíčových témat, které je třeba projednat i pro zvýšení důvěry občanů v politiku, ve vládu, v politické reprezentanty… Je příliš mnoho indicií k tomu, že se tady ve velkém kradlo, že to, co předcházející generace nashromáždily, se v nečistém, neprůhledném procesu privatizace rozkradlo. Pro náš klub to zůstává nepřijatelné. Proto jsme tuto novelu předložili.
Třeba se část rozkradených prostředků podaří vrátit do státní kasy, tak, aby je občané mohli využívat prostřednictvím zdravotnictví, v sociální oblasti nebo třeba rozvoje ekonomiky…
Není to jen o tom, že »všeci kradnú«, což je obecné heslo, pod kterým dočasně někdo vyhrává, ale je to konkretizace – »všeci« to nebudou, ale ten, kdo to je, by měl mít pocit, že ze společného se okrádat nemá. A když se jednou ukradne, má se to také vrátit. Heslo – »Co bylo ukradeno, musí být vráceno«, tu do nedávna razila zejména pravice, zejména ti, kdo se mnohdy nečistých procesů velké privatizace zúčastnili. Nyní se toto heslo obrací proti některým z nich. Proti těm, kdo se záhadně úspěšně zúčastnili privatizačního procesu.
Kdybyste měl shrnout letošní rok vašeho poslaneckého klubu, co mi řeknete?
Nadále zůstává náš poslanecký klub jednotným, jednolitým tělesem, kde probíhá demokratická diskuse až do vyčerpání tématu. Někdy třeba i lidí. Ale v drtivé většině případů vycházíme z jednání s názorem, který pak ve sněmovně uplatňujeme. Trošku přidáváme na aktivitě, více informujeme. Vystupujeme stejně, ale pouze více svoji práci prodáváme než dosud. A chci poděkovat Haló novinám, že informují poctivě, dobře, podrobně, úplně a opakovaně o našich aktivitách. A snad se také začíná blýskat na lepší časy a dojde i ke čtenáři, příznivci či funkcionáři KSČM. A nebude pak vykřikovat o tom, že jsme neviditelní, aniž si příslušné informace přečte v Haló novinách. Přitvrdili jsme »v prodeji« naší práce, a také v aktivitě – více se členové klubu zúčastňují interpelací atd. Opakovaně tvrdím, není to o tom, že bychom více vystupovali, ale o tom, že víc o naší práci také informujeme.