V dobách studené války mělo Československo svoji lidovou armádu – ČSLA. Jako její Den se slavil 6. říjen, také jako vzpomínka na překročení státní hranice u Dukly na sklonku válečných dní. Po rozbití Československa se začátkem roku 1993 situace změnila, zanikla ČSLA a rychle z kalendářů zmizel i 6. říjen jako významný den. Nezmizel ale z paměti řad jejích bývalých příslušníků. Letošní rok k tomuto datu vydal armádní generál v. v. Miroslav Vacek prohlášení, které putovalo po internetové síti a postupně se dostávalo do e-mailových schránek jeho bývalých kolegů. Do řady schránek doputovalo později, ale jeho váhu to nesnížilo. Kdosi poslal prohlášení i do našich levicových novin, vyšlo až 24. října. Tady je:
PROHLÁŠENÍ K VÝROČÍ ČSLA
Vážení příslušníci ČSLA!
Obracím se k vám, kteří jste zůstali hrdí na příslušnost k té naší armádě, ve které jsme všichni prožili v nelehké práci podstatnou část svého života. Necítili jsme žádnou potřebu, dnes tak často zdůrazňovanou v AČR, abychom stále uváděli, že jsme „profesionálové". Dokázali jsme s naprostou samozřejmostí obsluhovat naši techniku, měli jsme potřebné znalosti o způsobu vedení boje a každý znal své povinnosti v mírové službě i v době případné války. 60 000 vojáků z povolání muselo totéž předávat i 150.000 vojákům základní služby, cvičit a zdokonalovat pravidelně vojáky v záloze a mít zorganizováno všestranné materiální a technické zabezpečení vojsk. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, který z druhů vojsk byl potřebnější nebo nejlépe připraveným.
Po politickém převratu v roce 1989 existovala snaha veškeré pozitivní způsoby a výsledky práce ČSLA v nezbytné míře zdevastovat. Často se mně někteří vojáci z povolání dotazovali, k čemu že ta naše práce, s ní spojené strádání ve dne i v noci, v létě i v zimě, omezení možností více se věnovat své rodině, vůbec byla platná. Odpovídal jsem na základě svého přesvědčení, že jsme snad alespoň trochou své práce dokázali se svými spojenci ve Varšavské smlouvě zamezit vzniku III. světové války.
Dnes, kdy můžeme sledovat tak často zdůrazňovaný „demokratický" vývoj ve světě s rozvracením státního zřízení v mnoha státech Blízkého východu i Afriky, se snad dají lépe poznat snahy těch, kterým jsme v případě nutnosti byli připraveni zabránit v jejich snažení.
Dovolte, abych vás všechny srdečně pozdravil při příležitosti Dne ČSLA, popřál tolik nezbytné zdraví, potřebný optimismus a co nejvíce všeho dobrého do dalších let života.
Armádní generál v. v. Miroslav V a c e k
Mám několik bývalých kolegů ve svém adresáři, tak jsem jim Prohlášení přeposlal. Zpoždění se trochu zvýšilo, ale přesto bylo dobře přijato. Jedna odpověď se vzpomínkou, která se mi vrátila, stojí za zveřejnění. Nuže:
Ahoj Stanislave,
děkuji za zaslané prohlášení a oživení myšlenek opodstatněnosti staré, dobré, kvalitní ČSLA. V roce 1996 na jaře jsem byl vyslán jako pozorovatel, abych se něčemu přiučil, na cvičení k 1. obrněné divizi USA dislokované v SRN, konkrétně k protiletadlovému pluku divize, který měl ve výzbroji ruční přenosné rakety, kolový raketový systém podobný S-10 a dělostřelecký systém 30 mm na BVP. PL pluk divize plnil bojové střelby nad Severním mořem. Úlohy byly velice jednoduché, absolutně vytržené z reality a osnovy pro hodnocení velice měkké, takže výsledky byly u některých střelců i výtečné a přehnaně opěvované. Já jsem střelby panu veliteli divize vyhodnotil tak, že nebyl s hodnocením spokojen a popsal jsem úlohy plněné v ČSLA. Generál USA nebyl vůbec potěšen a přijel na neohlášenou inspekci bojových střeleb při soustředění PL jednotek 1. armádního sboru na podzim téhož roku. Po provedené inspekci generál, velitel 1. obrněné divize USA prohlásil pouze toto: "již vím, proč jsme se vás báli". S tímto hodnocením jsem byl spokojen.
Děkuji. Přeji pevné zdraví.
Jaroslav
Nabízí se vysvětlení, proč se staly za 24 let v české armádě radikální změny. Podíleli se na nich dálkově ovládaní ministři obrany – bylo jich celkem 16. Jejich průměrná životnost ve funkci 11/2 roku! Z toho jich 12 o fungování armádního kolosu zkušenosti nemělo. Některý se dokonce chlubil, jak se v totáči dostal k modré knížce – zkrátka vlastenci. Takže dnes máme armádu, používanou k efektním ukázkám, ale k obraně země asi těžko použitelnou. Úkoly ministrů byly splněny. Máme např. 14 nadzvukových letadel, a to je jeden roj (letecký pluk měl 3 roje). Tanků prý máme 123 (tankový prapor jich měl k použití 30, jeden tankový pluk přes 90). Nebyly všechny útvary na plných počtech, ale uložená bojová technika byla plně bojeschopná a obsluhy k ní vytvářely systematicky cvičené zálohy. Dnešní hrstka aktivních záloh bojeschopnost nevytrhne, ale zálohy máme - hurá!
Armáda dnes? Už se nás bát nemusí!