V. Filip: Účelové argumentace

Nestačím se divit, co někteří lidé jsou schopni udělat pro manipulaci s veřejným míněním, zejména když jsou na to školeni. Takový pan kardinál Dominik Duka se před blížícími volbami vehementně věnuje věcem světským a v sobotních Lidových novinách burcuje proti rozhodování většiny, která není většinou podle jeho představ. Tvrdí, že představuje-li většina jen pár tisíc lidí, uznává se vítězství většiny jen těžko. Asi rád zapomněl, že církevní restituce byly schváleny většinou jednoho hlasu a to ještě pravomocně odsouzeného poslance ODS. Ale to je přeci jiný případ. Rozhodnutí o tzv. restitucích je pro pana kardinála konečné a téma považuje za uzavřené. Zároveň jedním dechem varuje před zadlužováním státu a nerozpakuje se poučovat nás o tom, že státní představitelé nerozdávají ze svého, ale rozdávají z daní nás všech. „A následky jejich lehkovážnosti ponesou další generace.“ Zapomněl však dodat, že z daní nás všech jsou placeny i nezdaněné finanční náhrady za nevydaný církevní majetek ve výši 59 miliard korun, zvýšené o inflaci, a stát současně financuje i platy duchovních, na které dává ročně přibližně 1,5 miliardy korun. A tak na závěr použiju jeho možná ukázku dvojího metru: „Jsem ten, kdo má radit papeži“, říká v rozhovoru pan kardinál. Škoda, že se toho nedrží.