Rozhovor se sociologem Lubomírem Vackem na aktuální předvolební téma. »…jde o volební právo, tedy právo občana vyjádřit svůj vztah ke společnosti, jde i o možnost přispět k rozhodnutí o budoucím vývoji společnosti, to u sněmovních voleb platí dvojnásob«.
Tak tedy jít, nebo nejít?
Samozřejmě jít. Jenomže pro někoho to není jednoduché rozhodování. Při minulých sněmovních volbách nepřišly k volebním urnám téměř tři a půl miliony občanů, při volbách senátních a krajských to bývá ještě více. Všichni mají nějaké důvody.
Vezměme to popořádku, když nejít k volbám, tak proč? Jaké tedy mají občané důvody?
Různé, ale nejčastěji takové, které souvisejí s významem a důležitostí voleb. Slýcháme, že volby nejsou potřeba, tak »proč bych měl jít volit, když považuji celý parlament za zbytečný?« Anebo dokonce, a ne výjimečně, »o politiku se nezajímám«.
Takové názory souvisejí většinou se vztahem lidí ke společnosti vůbec. Víme z výzkumů, že takových lidí není málo, přibližně pětina dospělé populace se nezajímá o politiku. Negativní či lhostejný vztah pravidelně vyjadřuje v různé míře až třetina dospělé populace. A to se pak odráží i do přístupu lidé k volbám.
To jsou jediné důvody?
Nikoli. Pomineme-li důvody tzv. objektivní jako nemoc, mimořádné rodinné nebo pracovní zaneprázdnění, zahraniční cesta, někdy hraje svoji roli i špatné počasí, pak jsou to důvody spíše osobního, konkrétního rázu. Tedy kvůli osobám některých kandidátů, a také kvůli nesouhlasu s kandidátkami stran a hnutí, ale i s vedením předvolební kampaně. Je až zarážející, že někteří lidé k volbám nejdou, protože je na ně vyvíjen nepřiměřený tlak.
Nebývají to také výroky, jak mně řeklo několik sousedů, že hlas jednoho občana nemá na celkový výsledek žádný vliv, anebo když už k volbám půjdu, stejně si to politici udělají podle svého?
V tom mají tito lidé pravdu. Hlas jednoho voliče je přibližně pětimiliontá část celkového výsledku.
Jenomže to souvisí s existencí člověka v celé naší pospolitosti. Můžeme argumentovat slovy, když to učiní každý, tak… A pokud jde o to, že poslanci budou po volbách činit jinak, než jsou voličovy představy, pak to záleží na tom, komu, které straně dá svůj hlas. To už je jiná úvaha.
Slyšel jsem i to, že každé volby stojí několik milionů korun, a dokonce názor, že by bylo lepší tyto peníze vložit do jiných činností pro lidi. Neslyšel jste to také?
Jistě. I takové názory mohou být. Chceme-li však rozhodovat a vyjádřit svoji představu o budoucnosti, nelze jinak. Provedení voleb v celostátním rozsahu stojí vždy mnoho peněz. Hledají se však cesty ke zjednodušení volebního aktu, třeba využitím elektronických prostředků.
Účast ve volbách u nás není povinná, je to správné?
Volební právo bylo v první republice a krátce po roce 1946 v Československu povinné, avšak nedodržovalo se – tedy všeobecné rovné.
V případě, že by byla uzákoněna povinnost jít k volbám, vzniká mimo jiné problém, jak by byli stíháni občané, kteří by k volbám nešli. Samozřejmě, že když jde o právo, o občanské právo, pak je normální ho využít.
Takže nazpět ke smyslu voleb, proč jít k volbám?
Nehledě na to, že jde o volební právo, tedy právo občana vyjádřit svůj vztah ke společnosti, jde i o možnost přispět k rozhodnutí o budoucím vývoji společnosti, to u sněmovních voleb platí dvojnásob.
Samozřejmě v jiných volbách jde o rozhodování o vývoji kraje, obce, ale i Evropy.
Říkáte, že volby mají několikerý smysl, v čem je ten hlavní?
Právě v tom, že volič se může podílet, i když malou částí, na budoucnosti České republiky. Podotýkám znovu, že při sněmovních volbách platí tento argument nejsilněji. Sněmovna má ze všech politických subjektů zásadní vliv, tím pádem sněmovní volby mají podstatný význam.
Říká se, že účast ve volbách rozhoduje o výsledcích voleb, je tomu tak? Je vůbec účast ve volbách rozhodující, když někdy k výsledkům stačí jen dvacet procent voličů?
Ano, účast je skutečně rozhodují- cí. Vysoká účast znamená možnost zastoupení vysokého počtu občanů v zastupitelských orgánech, a tím i spravedlivější rozdělení hlasů. Bohužel tam, kde se vyjadřuje méně lidí, tam jejich přání nejsou pokryta.
Proč chodit k volbám, když všechny strany jsou stejné, když mají podobný program?
Co s tím? Znovu promyslet svoji účast, a také umět se povznést nad malichernostmi, které často brání zvednout se a vykročit k volební místnosti. Podobný problém vzniká, když někdo chce volit menší stranu, která se stejně do sněmovny nedostane.
A ještě přece jen podstatnou otázku: Hodně se mluví o demokratickém průběhu voleb, je to u nás opravdu spravedlivý proces?
Lze říci všeobecně, že u nás volby probíhají demokraticky, dodržují se demokratické principy. Tím nepopíráme skutečnost, že při každých volbách dochází k menším nepřesnostem a porušování zásad, které však nemění základní výsledek voleb.
Někdy slýcháme rovněž otázku: Těžko si vybírám mezi stranami a mezi kandidáty. Jak to udělat, abych se vůbec rozhodl? Myslíte, že všichni voliči hlasují podle svého přesvědčení?
Mají takovou možnost. Jestliže ji nevyužijí a hlasují podle nápovědy někoho, a podlehnou radám proti svému přesvědčení, pak poškozují sami sebe. Volba je v jejich rukou. S tím souvisí i předvolební aktivity stran, které do voleb jdou. Umět si vybrat z plejády názorů a programů stran a hnutí, pokud nějaký mají, není jednoduché. Čerpejme z programu zahrnujícího všechny základní oblasti našeho života a obsahujícího přání a potřeby poctivých, pracovitých lidí.
Nemohu jinak než poznamenat, že takový program má KSČM se svými 158 body.