Zpráva o stavu Evropské unie, kterou přednesl předseda Evropské komise Juncker dne 13. září 2017 v Evropském parlamentu, byla očekávána se zvědavostí, ale i skepsí. Jakkoli ve zprávě zazněly pozoruhodné věci týkající se potřeby posilování solidarity, demokracie, Kodexu chování evropských komisařů, řešení uprchlické krize přímo v zemích původu migrantů (např. v Libyi) či kvality potravin (explicitně zmíněno právo ČR na plnohodnotné potraviny), skepse byla naplněna nejen značně... otřepaných frází, ale také některými Junckerovými názory na stav a další směřování EU.
Jím vytrvale prosazovanou militarizaci EU je třeba odmítnout, stejně jako náhled do volebního roku 2019, který by podle předsedy Komise měl být „panevropský“. Panevropa je jak známo jednoznačný politický pojem zobecňující vedoucí roli Německa v Evropě a potlačující zájmy slabších států.
Nelze také akceptovat Juckerův požadavek, aby všechny členské státy EU vstoupily do eurozóny. Lze konstatovat, že předseda Komise „zaspal“ turbulentní změny, ke kterým v Evropě aktuálně došlo a dochází, a že nereagoval dostatečně na palčivé problémy dneška.