Dnes přinesla média, například ČT24, informaci o tom, že vláda definitivně schválila odkup vepřína v Letech. Společnost AGPI preferovala jeho přemístění, ovšem to bývalý ministr Dienstbier pro lidská práva odmítl. Nebude se ani čekat na výsledek soudní žaloby minoritního akcionáře, jak jsme vás informovali zde: Opět se nebude diskutovat o tom, co zaznělo 11. září 2016 v pořadu Partie TV stanice Prima, že na provozovatele vepřína útočí a jeho zbourání prosazují aktivisté z Německa. Internetový server Vaše věc přinesl dnes k této problematice celkem trefný komentář na pozadí aktuálních evropských událostí. Přinášíme jej v plném znění.
Jaroslav Kratochvíl: Nazývejme věci správným jménem
Pracovní tábor Lety u Písku byl postaven na základě vládního nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939 tedy před tím, než byla republika obsazena Němci. Již v té době byl problém s lidmi, štítícími se práce. Tábor byl v provozu od roku 1940. Táborem procházeli převážně propuštění z výkonu trestu, aby si opět osvojili pracovní návyky. Pracovali na polích, dopravních stavbách a v lesích. Není žádným tajemstvím, že tyto pracovní síly využívali i pánové Havel a Schwarzenberg na práci v jejich lesích.
V roce 1941 bylo v táboře 538 osob, z toho pouze 45 cikánů. V srpnu roku 1942 se tábor změnil na tábor cikánský. Pravdou je, že mnozí cikáni v táboře zemřeli. Je ale nutné podotknout, že to bylo převážně v důsledku tyfové epidemie, kterou tam zavlekli.
Mnohá veřejnoprávní média nazývají pracovní tábor táborem koncentračním. Opět mylně informují a překrucují skutečnosti. Je to výsměch všem, kteří si peklem skutečných koncentračních táborů museli projít.
V této záležitosti je nejvíce aktivní pan ministr Herman a má největší podíl na tom, že stát vykoupí opodál stojící výkrmnu vepřů. Raději nám ani nesdělí částku, o kterou se jedná. Možná miliarda, možná ještě více. Byl bych pro, aby se v rozpočtu tato částka našla, ale aby byla použita smysluplně na podporu cikánských dětí. Zaplatit jim studijní pobyty a plně je připravit na začlenění do společnosti tak, aby z nich opět nevyrostli žadatelé o různé sociální příspěvky.
Naskytla se mi příležitost jednoho, který je zdravý silný, ale štítící se práce, sledovat. Jako jeden z prvních vyšel z právě otevřené samoobsluhy s lahví se zlatavým mokem v ruce. Na krku pověšeným otvírákem ladným pohybem odstranil zátku. Ze široka se rozkročil, aby po včerejším perném dni neztratil rovnováhu, jednu ruku pevně opřel v bok, zaklonil hlavu a obsah láhve do sebe naráz nalil. Jeho další kroky vedly opět do samoobsluhy.
Otázkou je, jestli ten, který dokáže hýbat rukama, chodí, zakloní hlavu, by také dokázal udržet lopatu nebo koště. Jsem přesvědčený, že ano. Ale proč? Nic ho nenutí.
Nevím, co pan Herman zamýšlí se zrušeným prasečákem. Dám mu jednu radu. Mohl by se z něho udělat opět pracovní tábor pro takové, o kterých jsem psal. Kdo by nechtěl pracovat ,,šup a byl by tam“.
V době, kdy nás hlasatelé ve veřejnoprávní televizi ČT 24 informovali o tragédii v Barceloně, kdy neustále upřesňovali počty raněných a mrtvých, tak současně na liště běžela informace. ,,Za posledních 24 hodin španělská pobřežní stráž zachránila 600 běženců“. No co k tomu dodat? Snad jedno přísloví ,,čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“.
Okamžitě po tragédii se probudili Angela, Juncker, Tusk a ještě další blbové z EU a předháněli se, kdo dříve pošle kondolenční listy.
Po přečtení těchto blábolů, jak je to mrzí a že to důsledně odsuzují se jistě pozůstalým uleví.
Ta bolest ze ztráty blízkých je hned poloviční.
Svět a hlavně někteří z nás se totálně zbláznili. Musí přijít doba, že ti nebezpeční, různé Angely a eurokomisaři, budou od normálních lidí izolováni, třeba v táboře v Letech, aby si opět navykli pracovní morálku a začali přemýšlet, jako normální lidé.
Fotogalerie
