Penzisté opět zapomenuti.
Na sametovou revoluci nejvíce doplatili důchodci a lidé, kteří se tehdy důchodovému věku blížili. Jejich život se obrátil vzhůru nohama a zůstala jim jen malá naděje, že se ještě někdy postaví na nohy. Všechno kolem nich se začalo proměňovat zrychleným tempem, jejich měsíční příjem ale nedokázal držet krok s prudkým nárůstem cen. Pravicová šoková terapie Václava Klause na ně v podstatě zapomněla. O čtvrt století později zapomíná na lidi s pevným příjmem levicová ČSSD, v čemž jí vydatně podporuje Česká národní banka. Lubomír Zaorálek a Bohuslav Sobotka naslouchají odborům, které prosazují výrazný růst mezd, nepřipouštějí si ale, že na rozdíl od odborářů mají zodpovědnost i za ty, kteří nemají profesi žádanou na exportním trhu. ČSSD tlačí na růst mezd, ČNB tlačí na růst cen, společně pak tlačí lidi závislé na pevném příjmu do náruče komunistů. Stejně jako Klaus v devadesátých letech.