Naše levicově pokrokářské MPSV zjistilo, že jeho úporná snaha zrušit rozdíl mezi otcem a matkou se míjí účinkem. Otcové nechtějí zůstávat na „mateřské“ dovolené (dnes eufemisticky zvané politicky korektně rodičovská), nechtějí přebírat role tradičních maminek, ale vytrvale berou za svůj úkol především materiálně zaopatřit rodinu. Genderové vědátorky z MPSV přišly na příčinu. Muže se nedaří rozkojit proto, že prý ženy v průměru mají pořád nižší platy než muži, a tak se rodině nevyplatí, aby o dítě pečoval muž. S tím je třeba něco dělat. Proto dnešní ministerstvo uvažuje o zvýšení tlaku na srovnání mezd obou pohlaví za každou cenu a také o „motivačních benefitech“ pro otce na rodičovské dovolené.
Především je třeba odmítnout děsivý názor, vnucovaný společnosti pokrokáři a genderovými aktivisty, kteří bohužel opanovali veřejný prostor, že být matkou a pečovat o své dítě je pro ženu diskriminace a oběť. Pro všechny generace před námi to bylo naopak štěstí a naplnění smyslu existence ženy, úloha, ve které je maminka nenahraditelná a v níž je nezastupitelná. Ženy mohou vykonávat spoustu profesí, ale vždy v nich budou nahraditelné – muži i jinými ženami. Vychovávat od prvních krůčků své dítě s pravou mateřskou láskou, která je pro další vývoj dítěte nejdůležitější, může však jen jedna jediná žena. Všechny lidské kultury až dosud stavěly mateřství a péči matky o dítě na vrchol, vědomy si jejich zásadního významu pro reprodukci zdravé společnosti. Je příznakem úpadku a rozkladu, když extrémističtí pokrokáři dnes označují základní lidský vztah - vztah matky a dítěte – za přežitek, „stereotyp“ a příznak genderové diskriminace a snaží se jej popřít, narušit a změnit. Vnucují ženám popletenou představu, že jejich pravé štěstí a smysl života spočívá v bláznivém soupeření s muži v profesní oblasti, že dítě a rodina jsou něco navíc, handicap na trhu práce, zátěž, kterou má přebírat někdo jiný – muž, stát atd. Je to základní směr útoku na rodinu, která se rozpadá a rozkládá za jásotu všech aktivistických budovatelů nového pořádku a nového člověka. A jeho hlavní obětí jsou především právě ženy, které nejvíce trpí rozpadem rodin.
Je nejvyšší čas odmítnout perspektivu stárnoucí společnosti frustrovaných osamělých jedinců, kteří byli záměrnou státní politikou zbavování láskyplné mateřské výchovy v rodině a místo toho podrobováni asociálním výchovným experimentům levicových extrémistů a sociálních inženýrů. Otec a matka jsou základní vodítka a jistoty v životě každého člověka, jsou právem různí a hrají odlišné role. To nejsou žádné genderové stereotypy, jak blouzní popletené feministické fanatičky, které nám dnes vládnou, to je základ zdravé rodiny i společnosti. Byl jím vždy a je a bude. Braňme je.