Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, hovoří jasně: Cenzura je nepřípustná.
Nastává doba, kdy si musíme toto ustanovení znovu připomínat. Bohužel. Ideály roku 1989 totiž zavanul prach a naši svobodu začínají reálně ohrožovat novodobí normalizátoři, kulturtrégři, kádrováci a strážci ideové čistoty.
Nejde o hnutí, které by stálo na okraji společnosti, kam jedině patří. Jde o budování propracovaného systému se státní podporou. Ano, pod kuratelou největší vládní strany povstala hydra, která zahrnuje specializované středisko pro potírání „nevhodných“ informací, vybraná mainstreamová média, politické neziskovky a příznivě nakloněné soukromé společnosti.
První jmenované udává státně-ideový směr, politické neziskovky a vybrané společnosti uvádějí opatření do praxe. Část mediálního mainstreamu tvorbu seznamů nepohodlných a ostrakizaci „nevhodných“ názorů brání. Vše se děje pod hávem „odbornosti“ nebo „obrany proti podrývání naší skutečnosti“.
Tento mimořádně nebezpečný systém postupuje salámovou metodou. Od oficiálně vyhlašovaného boje proti falešným zprávám postoupil k úředním seznamům státně-nebezpečných médií, útokům proti každému, kdo nepluje s proudem a k pokusům o cenzuru ekonomickým nátlakem. Snaha vstoupit do procesu svobodných a demokratických voleb už je též na pořadu dne.
Pokud budeme v této chvíli mlčet nebo kauzu zlehčovat, můžeme se brzy dočkat doby, kdy za „státně nevhodné“ budou označovány další a další názory. Třeba už jen věcná kritika počínání Bruselu se pomalu stává oním pověstným „podrýváním“.
Václav Havel velmi rád a často hovořil o občanské společnosti. Ta je skutečnou solí, bez ní bychom byli proti direktivním zásahům bezmocní. Nejde ale v žádném připadě o shluk politických neziskovek, aktivistů a devotních novinářů. To je její karikatura, která je nám vnucována.
Občanská společnost musí vyrůstat ze skutečně občanského prostředí. Fundamentem jsou občané, kterým není lhostejné, co se kolem nich a s nimi děje. A v naší zemi jich není málo! Zajímají se o dění ve světě, ve své zemi, svých obcích, pomáhají potřebným, obnovují kulturní život, tradice nebo poničené památky. Tito občané přemýšlí (není to státně nebezpečné?) a nenechají si nikým diktovat. V mainstreamových médiích se o nich takřka nedočtete. Jejich nezištná činnost totiž není spojena s vhodným ideovým nábojem.
V této občanské společnosti je budoucnost naší krásné vlasti. A tato občanská společnost je dnes ohrožována. Je proto třeba, aby se pod hrozbou nebezpečí novodobých normalizátorů začala bránit a začala být vskutku hlasitá.
Jednou z šancí jsou nadcházející parlamentní a prezidentské volby. Jsou šancí nedat šanci těm, kteří z nás chtějí vytvořit kývající masu, která trpně přijímá jedno omezení za druhým.