František Kubák v NO č. 13/2017 na str. 3 uvádí, že Posselt seznámil veřejnost se stanoviskem landsmanšaftu (kterého? – německého, rakouského, obou?), že „si nedělají žádné nároky na ČR. Toto stanovisko zastával před lety tehdejší předseda Franz Neubauer“.
České národní listy a jejich redaktoři dr. Tuleškov a ing. Reif se po léta dotazují naší vlády, jaké záruky nají ze strany landsmanů – německých i rakouských – na nevznášení majetkových a jiných nároků na ČR. Dosavadní odpovědi z vlády, B. Sobotky a P. Bělobrádka, byly absolutně neuspokojivé.
Listy č. 218, orgán ČNL, uvádějí, že soudní spor o stanovy SDL jde už do třetího roku a stále platí staré stanovy, které výslovně uvádějí nároky na majetek a odškodnění sudetů!
Zemský soud v Mnichově neuznal změnu stanov, propagovanou Posseltem, takže jeho tvrzení o nenárocích vůči Čechům nemají oporu v pravomocném rozsudku Zemského soudu SRN!
Tento fakt zjevně není znám Mgr. F. Kubákovi, a proto není uveden ani v jeho stati.
Otázka nároků německého i rakouského SL na ČR je tak závažná, že by se měla stát předmětem jednání HKD ÚV ČSBS a po jejím vyřešení i závazným stanoviskem svazu, jenž by měl jednou provždy odmítnout jakékoli právní a morální nároky SDL na republiku, a jednoznačně se postavit na obranu závěrů konferencí v Postupimi a Paříži a dekretálního práva ČSR, jehož je ČR právním nástupcem, a jež má v ústavě zakotven i základní ústavní dekret 33 o občanství dotčených osob.
Dále uvádím jako přímý pamětník besedy o landsmanšaftu a Franzi Neubauerovi s tehdejším předsedou Parlamentu ČR dr. Milanem Uhdem na Státní rezervaci Stará huť u Adamova, kde nám potvrdil, že žádný český politik nemůže jednat s landsmanšaftem, aniž by porušil právní pořádek republiky a dekretální právo – že ani předseda landsmanšaftu nemůže a nesmí být partnerem pro člena české vlády. Uváděl nám i příklady nadbíhání F. Neubauera za jeho návštěvy SRN, jeho pokusy o přímý kontakt, které on jako předseda Parlamentu ČR absolutně odmítl. Toto vše může emeritní předseda Parlamentu dr. Milan Uhde zajisté potvrdit.
Konečně, České národní listy již několik let uvádějí přesné dokumenty o jednání a situaci landsmanů, které jsou v přímém rozporu s tvrzením B. Posselta o „nevznášení nároků na ČR“.
Tato situace je vysoce alarmující a měla by být jednoznačně a zásadně řešena stanoviskem ÚV ČSBS formou rezoluce, memoranda, atp., na českou vládu a na prezidenta ČR.
Je jasné, že nekonečné vznášení jakýchkoli nároků na ČR rozvrací sousedské vztahy a Německem a Rakouskem, vyvolává permanentní právní nejistotu našeho občanstva, zvláště těch, kteří nabyli majetky BONA FIDE od státu jakožto německých konfiskátů podle dekretů a Pařížské dohody.
Proto je maximálně žádoucí, aby se ÚV ČSBS k těmto nárokům jasně a jednoznačně vyjádřil výše uvedenou formou.