Obsah volební kampaně většiny politických stran by se dal shrnout do jediného hesla: postaráme se o to, aby „v kapsách občanů“ zůstalo více peněz! Jistě chválihodný záměr, který však má, podle mého názoru, jednu zásadní chybu: málokdo se stará o to, za co tyto „ušetřené“ peníze budou občané, ne moci, ale spíše muset v budoucnu utratit. Zvyšovat příjmy, ať již zvyšováním mezd a důchodů nebo snižováním daní je jistě v pořádku, ale pokud bude současně vytvářen nebo trpěn stav, kdy občané budou muset vydávat ze svých příjmů stále více na zajištění základních životních potřeb, žádné sliby o zvyšování příjmů - i kdyby byla splněny- ke zvýšení kvality jejich života nepovedou. A o tom se však ve volebních kampaních mlčí…
Ekonom Pavel Kohout popisoval nedávno v tisku ( LN 4:7) případ špičkového počítačového experta ve společnosti Google ze San Franciska, který zjistil, že přesto že má vysoký příjem, nájemné by mu spolklo podstatnou část platu. Proto si zakoupil dodávku, ve které na pozemku firmy přespává. Pavel Kohout se v této souvislosti ptá: jak je možné, že nejzákladnější potřeby – rodina a bydlení – jsou dnes přepychem (i v bohaté ÚSA) ? Většina našich občanů má sice daleko k platu špičkových počítačových odborníků, ale k řešení, podobné tomu, které zvolil odborník ze San Franciska mají mnozí z nich, v důsledků růstů nákladů na bydlení, blíže než si někteří politici jsou ochotni připustit. A na otázku, kterou v této souvislosti klade Pavel Kohout pak ve volební kampani neodpovídá nikdo ….
Obávám se, že bez zásadních změn, k nimž však dosud volení kampaň žádnou cestu nenabízí se společnost neobejde. Kostka másla za 50.-Kč, metr bytu v nájmu za 150.-Kč, při koupi bytu pak za 70.000.-Kč, to je předvolební realita. K tomu moudré úvahy nad „ekonomickými zákonitostmi“, které vedou k tomu, že bydlení je soukromou záležitostí a proto se musí řídit trhem, občas nanejvýš snad rádoby vylepšené úlitbami ohledně teoretického blábolení o „startovacích“ (nikdy nerealizovaných) a podobných bytech, při současné havárii zákona o sociálním bydlení. To pak ovšem nečiní ze slibů o „ponechání více peněz v kapse voličů“ nic, co přispívalo většině z nich k představě o šťastném a spokojeném životě v budoucích letech.