Šedesát pět milionů utratí český stát za nejchudší! Nikoli za chudé, nýbrž za nejchudší! Tolik melounů pro lid, který se přece nikdy neměl líp!
Petr Bezruč si svého času stýskal nad statistikou rakousko-uherského mocnářství: »70 000 je nás před Těšínem, 100 000 nás poněmčili, 100 000 nás popolštili, když nás zbyde 70 000, smíme žít?«
První republika na tom byla, navzdory všeobjímající demokracii, ještě hůř. Chudáky sice nikoho nenapadlo popolšťovat, zato žebračenky se tiskly masověji než denní tisk.
Socialistický stát by se byl za chudáky styděl. Byl tak lstivý, že chudobu vymýtil, ovšem za cenu, že vzal šlechtu a černokněžníky u velejemných úst.
Ministerstvo chudoby o projektu prohlásilo (»projekt« totiž musí být, i kdyby na něj nebylo): »Je zaměřen na osoby bez domova, osoby ohrožené ztrátou bydlení, materiálně deprivované rodiny s dětmi a další osoby ve vážné sociální nouzi.« Osobo, osobo, to zní hrdě!
A ještě vylepšení! Balíčky nebudou stádní jako za socanů. Příslušné orgány (bez orgánů ani ránu) »je budou vytvářet z nabízených komodit samy přesně podle individuálních potřeb svých klientů«.
Jste klient-žebrák? Cítíte se deprivován? Vyhledejte výdejnu balíčků poslední záchrany a obdržíte konzervovaný žvanec, hrnec, talíř, ponožky, posrávačky, zubní kartáček a toaletní papír! Jaký pokrok, vždyť za Husáka byl toaletní papír vzácnější než banány nebo vložky!
Do fronty na těšínská jablíčka se stavte ukázněně a zachovejte trpělivost. Netlačte se a nepředbíhejte. Před Těšínem za Těšínem nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát!
A nezapomeňte pozdravit »Grüss Gott« (balíčky z prošlých zásob pro vás připravily i nadnárodní řetězy, pardon řetězce) a poděkovat »uctivě rukulíbám«!