Tu aroganci zlomí až demokracie, jež ovládne i existenční zdroje. Zdanit zisk tam, kde se rodí – a vrátit banky do veřejného vlastnictví - je akutní už tady a teď.
Vedoucí úloha nezanikla. Teď ji má parazitní lakota. V šedesátce zemí si užívá i daňový ráj. Sahají od Bermud a Baham až po Delaware nebo Švýcarsko - i několik států EU. Produktivita toho švindlu je dechberoucí. Jen sama Mossack Fonseca, načapaná Panama Papers, optimalizuje daně 300.000 zbohatlíků. Na 300 z nich je z ČR. Suma, zaparkovaná v těch rájích, přesáhla 30.000,000.000 dolarů. Rovná se skoro polovině ročního produktu planety. Rok co rok nabobtná o další tisíc miliard. Tolik nestojí celou EU ani zdravotní péče. Školské rozpočty zemí Unie jsou čtyřikrát menší. Půlka 30.000,000.000 USD říká pane – 90 tisícům zazobanců.
Čím nižší daňové sazby – haleká pravice a její presstituce – tím méně daňových úniků. Fakta tu říkanku drtí. V EU se průměr korporátní daně za posledních dvacet let snížil ze 35 na 23 procenta. U nás - ze 45 na 19 procent. Seriál nedávných afér změnil jen techniky švindlu. Švýcarsko i Lucembursko sice sazby, blízké nule, už zrušily. Nahradily je však úlevami pro inovativní firmy. V Lucembursku tak vyvolení platí – i 15 tisícin procenta. Tu zlodějskou inovaci zavedla vláda Jean-Claude Junckera (1995-2013). Hned nato usedl do čela Evropské komise. Zločin bílých límečků umí jen nulovou přidanou hodnotu. Tím víc z něj profitují i země, kde je legální. Na lucemburském a švýcarském důchodu se podílí až z pětiny. Píše Thomas Piketty v Kapitálu v 21. století.
V daňovém ráji si hoví i stoprocentní vlastník Českých radiokomunikací (ČRa). Holding Macquarie Infrastrucure Funds (MIF) operuje v 16 zemích. S aktivy za 69 miliard EUR. Teď má však dostat i 600 miliard Kč z českých daní -
coby dotaci na infrastrukturu pro vysílací standard DVB-T2. Ten přitom vytáhne 5 miliard i z kapes českých domácností. Většina z nich totiž bude potřebovat nový set-top box - ne-li i televizor a anténu. České radiokomunikace jsou v účetní ztrátě – naposled za 270 miliónů Kč. Do zahraničí však – dokládá Tomáš Michl na www.byznysnoviny.cz - vyvádějí 1,5 miliardy ročně. Hlavně za půjčku od své zahraniční matky (4,6 mld. Kč), úročenou 10 procenty. Splácí i 3 miliardy Kč bankovních úvěrů. Rok co rok trží kolem 2 miliard. Zisk činí polovinu z nich. MIF sídlí v Guernsey, daňovém ráji první kategorie. Nám neodvádí ani chlup. Teď se mu máme složit i na mastnou dotaci.
V ráj pro vyvolené, dotovaný ostatními, zmutoval i bankovní byznys. Za socialismu nesly peníze, uložené na roční termín, 4 procenta – nezdaněná a při inflaci, co nestála za řeč. Dneska je fakticky znehodnocuje i většina spořících účtů. Peněz se tiskne víc, než kdy dřív. Zvlášť od finanční krize z konce minulé dekády. Tisíce miliard USD emitoval jen americký Fed. Tisíce miliard EUR – Evropská centrální banka. Pro ty, kdo na miliardách už sedí, jsou k mání za nulový úrok. Skupují za ně konkurenci, dostupnou pod cenou. Skoro dva bilióny korun natiskla i ČNB. Válčila jimi proti vlastní měně. Smrtelníka si exekutor podá i za pár tisíc. Banky tak velké, že nesmí zkrachovat, svá mamutí manka znárodňují. Splácet je budou i příští generace. Kámen mudrců popsal Tomáš Spurný, šéf Moneta Money Bank. Žijeme v systému, kde kapitál musí vydělávat, prohlásil v Lidových novinách. Ti, kdo nám ho svěřili – akcionáři - chtějí, aby vydělával a my jim platili dividendy. Naše návratnost kapitálu za loňský rok je 15,3 procenta. A dividenda ten zisk o miliardu korun přesahuje (?!?).
Tu aroganci zlomí až demokracie, jež ovládne i existenční zdroje. Zdanit zisk tam, kde se rodí – a vrátit banky do veřejného vlastnictví - je akutní už tady a teď.