Bílou knihu o budoucnosti vývoje Evropské unie představila ve čtvrtek 18. května 2017 v Poslanecké sněmovně PČR eurokomisařka Eva Jourová. Z vystoupení vyjímáme:
Dáváme pět variant, které jsou podkladem pro debatu a byla bych velmi ráda, aby v České republice probíhala s vaší velmi aktivní účastí. Uvedla vystoupení eurokomisařka.
Varianta jedna - pokračování v dosavadní praxi. Tato varianta by znamenala pokračovat na základě loňského bratislavského programu ve stávajícím kurzu, ale rychlejším tempem. Česká republika patří mezi nejeuroskeptičtější země. Velmi často slyšíme, že evropská regulace nás svazuje, že nám nevyhovuje. Proto si myslím, že je docela žádoucí, abyste kriticky na základě faktů zvážili, jestli nám to skutečně nevyhovuje a chceme to jinak. Protože toto je současnost. Varianta jedna je pokračujeme dál.
Varianta dvě - minimalistická. Pojďme pokračovat společně v budování pouze jednotného trhu. To znamená v zásadě - pojďme se omezit na ekonomické společenství a pojďme potlačit politické společenství. To znamená, že to přijde v momentě, kdy evropské státy jasně řeknou - nechceme spolupracovat v oblastech jako je migrace, bezpečnost a obrana. Budeme jako sedmadvacítka semknuti okolo jednotného trhu, ale musíme si být vědomi toho, že se nám budou rozkližovat mnohé oblasti včetně například ochrany spotřebitelů - což bych moc nerada, protože jsem za to zodpovědná a vím, jak je důležitá harmonizace práv spotřebitelů v Evropě - anebo například v oblasti životního prostředí.
Varianta tři - to je ona vícerychlostní Evropa. Státy, které chtějí, budou dělat více. Takto zní podtitul varianty tři. Tedy ty členské státy, které jsou připraveny prohloubit spolupráci, tak mohou učinit, přičemž ostatním státům zůstanou dveře otevřené, aby se mohly připojit později. Tato varianta je teď v České republice, jak jsem zaznamenala v médiích, zvedána především v souvislosti s otázkou přijetí eura, respektive, kdy přijmout euro. Víte, že k přijetí eura jsme se zavázali v Lisabonské smlouvě, ale je otázka kdy. A to bude spočívat na rozhodnutí České republiky jako suverénního státu v měnové politice.
Takže já bych nerada tu debatu o vícerychlostní Evropě a zvažování Česka zploštila jenom na debatu o euru, ale je potřeba si uvědomit výhody a nevýhody takovéhoto řešení, respektive nevýhody situace, kdy budeme na okraji toho uvnitř utuženého spolku, který půjde rychleji, než ostatní.
Čtvrtá varianta - dělat méně a zato efektivněji. Netajím se od začátku tím - my jsme jako komisaři nebyli zavázáni se nevyjadřovat, takže já se vyjadřuji - toto je pro mě dobrá varianta. Udělat revizi toho, co je skutečně nutné řešit společně v Evropě a to potom řešit efektivněji a na spoustu věcí rezignovat, neřešit je, nechat to na suverénních státech.
Pátá varianta - a pak je tady scénář dělat mnohem více společně. To znamená integraci na plný plyn. Členské státy by se měly rozhodnout sdílet mezi sebou více kompetencí, zdrojů i rozhodovacích pravomocí, včetně toho, čemu se dneska říká vytvoření evropské vlády, společného ministra financí a řady dalších věcí. Divili byste se, kolik mladých lidí z Čech a Slovenska, když se s nimi bavím, bylo pro tuto variantu. I když posílení integrace mnoha Čechům kvůli už zmíněnému euroskepticismu, který je tady velmi zakořeněn, je velmi proti mysli.