Projev předsedy Vojtěcha Filipa na 4. zasedání ÚV KSČM

17. 9. 2018

Situace není nijak jednoduchá. 

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

co je asi hlavním cílem dnešního jednání? Abychom jako členové strany, jako funkcionářský aktiv, jako kandidáti do komunálních a senátních voleb - včetně štábů kandidátů a se všemi spolupracovníky, ať už jsou z řad veřejnosti či naši sympatizanti - zvládli volební kampaň ve městech a obcích a senátních obvodech tak, abychom byli co nejúspěšnější. Věnujeme tomu první blok našeho zasedání a jsem přesvědčen, že mohu už teď poděkovat těm skutečně aktivním kandidátům a funkcionářům ve městech a obcích za jejich poctivou práci a propagaci KSČM a popřát jim úspěch.

Druhým cílem je zabývat se ekonomickými otázkami – tak, jak jsme se v červnu rozhodli a do dnešního zasedání jsme stačili také připravit alespoň ty nejzákladnější kroky. Ještě to není všechno, co nás do budoucna čeká, a situace je velmi vážná. Pro politickou práci musíme udržet strukturu od základních organizací přes okresy po centrum, přestože na to máme mnohem méně peněz.

Pokud jde o hlavní cíl, je ho potřeba naplnit právě proto, že naši odpůrci chtějí využít toho, že se nám nepodařilo splnit usnesení z března a června letošního roku, a to postavit minimálně stejné množství kandidátních listin. Žel, se na tom neplnění podílejí téměř všechny okresy a obvody v Praze. Ale na druhou stranu, přestože teď nám zejména vyčítají - a myslím, že si to zažíváme všichni na všech úrovních - stáří našich kandidátů, tak na to existuje dobrá odpověď.   Už proto jsem ve Svojšicích hovořil o tom, že vstanou noví bojovníci, že samozřejmě na kandidátních listinách jsou jak naši osvědčení soudruzi a zastupitelé, tak tam máme nové mladé lidi, kteří se pokoušejí vytvořit si svoji vlastní autoritu ve společnosti. A nemyslím si, že před volbami se máme my sami v tuhle chvíli trápit tím, co už nezměníme. To prosím není dnes náš úkol.

Dnes je náš úkol, abychom jako členové nejvyššího orgánu mezi sjezdy udělali všechno pro to, aby naši lidé, kteří jsou na kandidátních listinách, byli co nejúspěšnější. A není to tak jednoduché, jak by si někteří představovali. Vidím tady Františka Švarce, vím, s čím se potýká, děkuji Standovi Grospičovi, že se tam jel podívat a budeme se tím dále zabývat. A dostávám další dopisy. Já chápu, že někteří lidé si myslí, že až do té doby, dokud oni chtějí kandidovat, jsou jedinými představiteli kandidátních listin. Ale my musíme v tuto chvíli řešit to, co se nám podařilo, zatímco to, co se nám nepodařilo, musíme řešit až po volbách. To znamená obnovu činnosti některých základních organizací, aktivitu okresních výborů tam, kde se nám podařilo uspět, tak, aby naši zvolení zastupitelé, starostové, místostarostové, členové rad měli oporu v naší členské základně, v naší organizační struktuře a byli schopni být úspěšnými zastupiteli, kteří budou mít autoritu ve své obci, ve svém obvodu, a budou schopni také vyjít lidem vstříc. Není to nic jednoduchého, ale to každý, kdo na kandidátní listinu vstoupil, dobře ví.

Turbulentní situace

Situace okolo nás není nijak jednoduchá. Nechci prodlužovat naše jednání a nechci ani říkat to, co je už obecně známo, protože Česká republika, Evropa, se ocitla ve velmi turbulentní situaci ekonomické, vojensko-politické a také, nezlobte se, personální.

Mluvil jsem několikrát od nástupu současné evropské komise o tom, že se jeví jako nekompetentní a neschopná vůbec zahájit emancipační proces Evropy, aby jednotlivé národní státy v Evropě měly důvěru v to, že jejich politika, politika sousedních států, povede k tomu, že nebudeme pod trvalým tlakem Spojených států amerických a nebudeme plnit ten nesmyslný projekt takzvané euroatlantické civilizace. Ten projekt je chybný a zcela jasně vede k destrukci Evropy, jejích jednotlivých národních států, a k tomu, že máme být podřízeni Spojeným státům, které ztratily dominantní roli ve světě.

Už druhý rok je Čínská lidová republika nejsilnější ekonomikou světa. Zeptám se vás jednoduše: slyšel to někdo z vás v oficiálním zpravodajství, v televizi, v rádiu? Ne, to si nechtějí přiznat. Oni neumí přiznat své postavení, protože si nepřejí a myslí si, že mohou pokračovat dál stylem, který skončil před 10 lety.

Jednopolární svět skončil

V srpnu 2008 přece skončil jednopolární svět zcela evidentně! Slyšíme samé stížnosti na to, jak je možné, že Ruská federace obnovila svou vojenskou sílu. Obnovila se parita vojenských sil. To samozřejmě vede nadnárodní kapitál k tomu, že ještě více tlačí na to, aby se vrátily možnosti řízení do jeho rukou. To ale ve vícepolárním světě není možné a možné to ani nebude, protože žádný z těch tří základních států současného světa, ať už jsou to Spojené státy americké, Čínská lidová republika nebo Ruská federace neustoupí ze svých pozic. A to vytváří pro Českou republiku jasné mantinely, jak se máme chovat.

Pro nás je důležité, abychom v České republice byli schopni udržet ekonomický rozvoj, vysokou životní úroveň a její zvyšování u našich občanů, a proto potřebujeme zajistit, aby Česká republika nebyla jednosměrně zahraničně politicky orientovaná a aby zahraniční politika směřovala jak na Sever, tak na Jih, na Východ i na Západ.

Česká republika se může vyhnout blížící se krizi, která je i při tom dobrém ekonomickém rozvoji před námi. Já chci zcela jednoznačně říct, že náš krok, který jsme učinili v červenci letošního roku, tzn. že jsme se podíleli na tom, že Česká republika má vládu s důvěrou, byl krok velmi riskantní, ale také velmi odpovědný, protože vláda bez důvěry by znamenala v Evropě zisk jiných na úkor České republiky, na úkor našich občanů. Pro nás to ale znamená, že jsme ve velmi odpovědné a složité situaci, ve které musíme na jedné straně nést tu odpovědnost, kterou jsme na sebe vzali, a na druhé straně velmi pečlivě plnit náš volební program, a každý krok, který děláme, správně prezentovat. Děkuji těm, kterým se to daří, žel, ne všude je tomu tak.

Je třeba si položit otázku: O co šlo v mnichovské dohodě? O postoupení československého pohraničí. Nezlobte se na mě, byla to spíše otázka toho, co jste schopni připomínat v místech. Ještě dnes debatují v Českém rozhlase, České televizi a v dalších médiích, ať už jde o Lidové noviny nebo kterýkoli tisk, jaké jsou důsledky srpna 1968. A kdo v nich připomíná to, jaké byly, a dodnes jsou, důsledky Mnichova 1938? Když oni toho byli schopni a použili pro to masivní mediální kampaň, proč ne my!? My jsme sice takovou kampaň udělat nemohli, na to nemáme peníze, ta naše síla je v jedné tisícině toho mainstreamu – ale přece udělat jsme to mohli více. A ještě na to máme podle mého soudu do toho 6. října čas. Protože významné je i to, že v některé obci se několikrát vyměnilo vlastnictví nemovitostí toho nebo onoho, že muselo po květnu 1945 dojít k navrácení majetků, jež byly ukradeny těm, kteří v té době obývali pohraničí. Víte, je to věc, která mě mrzí, protože často neumíme reagovat, jak by bylo potřeba.

Lidé v evropské komisi lžou

Byly tady připomenuty některé věci, které potřebujeme udělat tak, abychom byli připraveni, a já jsem rád, že můžeme diskutovat předběžný program pro evropské volby. Bude to totiž mnohem důležitější než samotný politický program, zejména krátkodobý, protože v květnu příštího roku půjde o to, jaké bude postavení nejen KSČM, ale také frakce Sjednocené evropské levice a Evropské zelené levice v Evropském parlamentu. Podívejte se na to, jaké bylo hlasování o sankcích proti Maďarsku v Evropském parlamentu, kdo se jak zachoval. Hnutí ANO se distancuje od hlasování svých europoslanců a ČSSD má poslance rozdělené do všech skupin. Tím, že Poche je pro, samozřejmě staví se proti Maďarsku, se alespoň úplně odkryl, ukázal, co to je za člověka, a Pražáci by mohli napsat snad tisíc článků, když jsme začali s jeho kritikou. Poc se zdržel, Keller hlasoval proti sankcím. Takže je evidentní, že příští složení Evropského parlamentu bude mít zásadní vliv na to, jak se bude žít v České republice, protože když prošly tyhle sankce proti Maďarsku – mohou být také sankce proti ČR. A za co prošly, za to, že bylo Viktoru Orbánovi (já nejsem žádný jeho příznivec a s jeho politikou nesouhlasím) uloženo, že má chránit vnější schengenskou hranici a on ji začne chránit a pak je za to kritizován - tak jsem přesvědčen o tom, že někdo lže. Ale není to Viktor Orbán. Lžou lidé v Evropské komisi, prosazují onen nesprávný projekt euroatlantické civilizace, která má poškodit Evropu a vydělat Spojeným státům americkým. Takhle to hodnotím a nejsem sám, který má tento názor. A my proto potřebujeme, aby ten náš program pro evropské volby byl dobře prodiskutován v členské základně, proto je také předběžný, proto je v usnesení napsáno, že se bude projednávat v členské základně, a teprve připomínky nám pomohou k tomu, abychom schválili jeho konečnou verzi.

Návrhy KSČM jsou reálné

Jsem přesvědčen, že my si tu metodu hlavního článku, jednu ze základních metod marxistické metodologie, musíme vzít ještě víc k srdci, abychom věděli, že, ano, máme dlouhodobý cíl, který jsme nikdy neopustili, ale máme krátkodobé cíle, bez jejichž dosažení nejsme schopni potom konkurovat té škále politické struktury, kterou nám tady nadnárodní korporace v tom globálním světě vytvářejí. A víte, že jsme se uměli vypořádat s politickými silami na jedno použití. Přestože jsme před osmi lety, v prosinci 2010, iniciovali vznik Spojenectví Práce a Solidarity, za osm let jsme se nenaučili toho využívat. Ale mezitím v České republice se stalo módou mít politická hnutí, my jsme to nevyužili, a tuto módu politických hnutí využili před čtyřmi lety Úsvit, nyní SPD, hnutí ANO a podobně. A když jsme o tom mluvili, že je potřeba mít přirozené spojence a připomínal jsem minimálně alespoň vzdáleně se přiblížit Spojenectví, které bylo v Národní frontě, tak jsem byl peskován za to, co jsem si to dovolil. Ale věřte mi nebo ne, že každá politika je založena na tom, kolik sežene na svou stranu těch, kteří jí rozumějí, kteří ji podporují a kteří chtějí v té politické linii jít. Víte, ono je jednoduché vykládat si sám sobě v uzavřeném kolektivu nějaké pravdy a vytvořit si ghetto sám pro sebe, ale dostat se z takového ghetta je potom mnohem složitější, než když se do něj nikdy neuzavřeme. A já jsem přesvědčen, že my jsme v takové situaci, kdy mnohem více než kdy jindy musíme otevřeně usilovat o co největší podporu širokých vrstev obyvatelstva pro politiku KSČM.

Několikrát jsme prokázali, že naše návrhy jsou reálné, realistické, a že když se nám podaří je dobře formulovat, tak i když nám je například zamítnou na úrovni města, kraje, centra, tak je potom předloží někdo jiný v jiné podobě a chce na tom vydělat. A příkladů bych mohl uvést velké množství. Ale vždyť to je předmětem politiky! Ano, můžou nám ukrást jednou, podruhé, podesáté naše myšlenky, ale my se jich nesmíme vzdát a musíme je dopracovávat až do konce a musíme usilovat o to, aby ti, kteří na tom chtějí vydělat, nakonec byli odhaleni, že to dělají s tím záměrem. Já bych mohl uvádět příklady.

Podívejte se, my jsme si stanovili sedm priorit pro to, abychom vůbec byli ochotni podpořit vznik vlády v tom období, v kterém jsme byli do července. Teď jsme v období tolerance a my nemusíme tolerovat všechno, dokonce ani nebudeme. Ale podívejte se na to jednání, které bylo nastoleno - 22. srpna si svolali z důvodů, které byly marginální, mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny. Pak se ukázalo, že to chtějí kvůli výročí 21. srpna a přijímali tam nesmyslná usnesení.

O co jde? Oni přece dobře věděli, že když jsme řekli, že chceme růst minimální mzdy a valorizaci důchodů, že se můžeme dostat finančně do určitých problémů. Tak ODS předložila to, že peníze, které na to měly být přiděleny, se rozdělí jenom do důchodů, a tím se nebudou zvyšovat mzdy. A tím nás chtěli dostat do sporu mezi zaměstnanci a seniory. Protože to neprošlo ve Sněmovně, tak to udělali přes Senát a naším úspěchem bylo, že ostatní politické strany pochopily, že Senát nemůže do rozpočtu mluvit, nebo se rozpadne fungování státu, takže nakonec i ODS hlasovala pro sněmovní verzi.

Obhajovat zájmy většiny

Nenechali jsme se vlákat do pasti. Ale tu past nám připravují na každé schůzi. My to musíme rozeznat, my to musíme správně posoudit a správně se rozhodnout o naší linii. A potom rozhodnout, jak s tím naložíme.

A promiňte mi, to je otázka ne té centrální politiky, to je otázka na každé vesnici, na každém městě, protože samozřejmě ty skupiny, které jsou zájmové, i v komunální politice mají své zájmy a my ty zájmy musíme rozeznat a chránit zájmy té pracující většiny. To je náš úkol. A já jsem šťastný, když vidím, že poznávací funkce strany je stále funkční. Já vím, že ne všude a na sto procent, ale ve většině případů, když se zeptám organizací v místě, vím, že na to mají správný zdravý názor, který zastupuje názor většiny občanů, ať už jde o budování obchodu na sídlišti nebo sportovního či kulturního zařízení nebo obnovy vodovodního řadu. Prostě tohle musí zůstat pro nás funkční systém, abychom byli schopni plnit ten základní úkol strany. To znamená vystupovat v zájmu většiny občanů, protože náš politický program je postaven na obhajobě zájmů většiny. Protože ta většina opravdu nemá stamiliony, miliardy na účtech, živí se poctivou prací, za kterou dostává mzdu, která nedosahuje mzdy okolních zemí, a přesto platíme ceny, které jsou evropské.

Já to připomínám jenom kvůli tomu, abychom si uvědomili, jaký je cíl dnešního zasedání. Můžeme si tady vyčítat leccos a můžeme za ty tři týdny rozbouřit vnitrostranické diskuse. Anebo můžeme uznat, že je před námi jasný cíl – uspět v senátních a komunálních volbách a postavit do čela obcí a měst a získat v Senátu postavení, které nám umožní realizovat naši politiku. Tohle považuji za skutečný cíl dnešního zasedání.

Děkuji vám.

Autor: 
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM