Počátkem týdne uskutečnily Parlamentní listy se mnou rozhovor. Jako vždy, odpovídám na řadu otázek a vždy se snažím nejen konstatovat různé skutečnosti, ale také nabízet konkrétní řešení. Posuďte sami - buď si vyhledejte celý rozhovor nebo přikládám odpovědi na první dvě otázky:
Pane docente, jako bývalého rektora Vysoké školy a jejího zakladatele se Vás hned na začátku musím zeptat, jak vidíte vývoj českého školství. A domníváte se, že tentokrát nebudou přijímačky na střední školy provázet takové „zmatky“ jako minule?
Vývoj českého školství vidím skepticky. Když máme ve vládě dva učitele, dokonce bývalé rektory - ministerského předsedu a ministra školství, a přesto není školství a vzdělání na prvním místě jejich pozornosti, jak rádi deklarují. Dávají přednost nákupu útočných stíhaček F-35 určených k prolamování obranných linií nepřítele, místo aby sanovali podhodnocené investice do všech stupňů školství a naopak i pro školství chystají různá úsporná opatření, mimo jiné přenášejí zodpovědnost za financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele škol. Místo potřebných investic stále financují neúčelně například: ideologické doplňování Rámcových vzdělávacích programů, nepodařenou inkluzi, několik miliard ročně do soukromých škol, které jsou většinou obchodními společnostmi (a. s. či s. r. o.) a zisk si tak tvoří na úkor státních dotací.
Přijatá opatření k přijímacímu řízení jsou k prospěchu žáků a předpokládám, že přijímací řízení proběhne bez větších problémů.
Ministerstvo školství se rozhodlo pro novelu vyhlášky, která zruší ředitelům středních škol povinnost zohledňovat u přijímaček prospěch uchazečů z posledních tří pololetí základní školy. Někdo argumentuje, že se děti nebudou třeba už tolik snažit, na druhou stranu ale také zaznívá, že hodnocení leckdy není třeba objektivní a žáka to pak u přijímaček může poškodit. Jak to vidíte Vy?
V souladu s principem subsidiarity (rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech se má odehrávat na tom nejnižším stupni, který je nejblíže občanům, vyšší úroveň má rozhodovat jen tam, kde to povaha věci vyžaduje), to považuji za správné. Takže mi nijak nevadí, že si ředitelé stanoví svá kritéria pro přijímání. K ředitelům škol mám plnou důvěru a určitě zvolí takové podmínky, které pomohou jejich škole dosahovat co největší kvality výuky, která se samozřejmě odvíjí nejen od kvality učitelů, ale také od kvality žáků.
Takto by MŠMT ČR mělo postupovat i v dalších případech řízení a najednou bychom zjistili, že můžeme škrtnout minimálně polovinu agendy MŠMT ČR a tím také snížit počet pracovníků ministerstva na polovinu.