Jak již iportaL24.cz informoval, v tomto roce vznikl nový spolek Nespokojení, který má přerůst v nové levicové hnutí. Hlavní mediální tváří je zatím Jiří Paroubek, ale i on sám z hlediska dalších voleb staví do popředí předsedu České strany národně sociální Michala Klusáčka. Zajímali jsme se proto, jakou roli bude ČSNS v příštích dnech hrát, a také o to, jak národní socialisté skousnou například spolupráci s komunisty, když až dosud sami čile kooperovali s parlamentní SPD.
Stali jste se součástí spolku Nespokojení. Co vás k tomu vedlo a co si od toho národní socialisté slibují?
My si uvědomujeme, že levicová scéna je u nás bohužel naprosto vybitá. Naštěstí si to uvědomuje víc lidí a stejně jako my se domnívají, že je potřeba nějakým způsobem spojovat síly. A spolek Nespokojení se profiluje tak, že nás to oslovilo a stali jsme se jeho součástí a zakládajícími členy.
Jak to tedy probíhalo? Co vás oslovilo? Přišel za vámi Jiří Paroubek a nastínil svoji vizi?
To se takhle konkrétně nedá popisovat. Nás oslovilo to, že je potřeba vybudovat levicovou sílu, která bude v mezích starých pojmů. Nechceme levicovou politiku, která prosazuje LGB a nevím, kolik ještě písmen. Která kopíruje to, jak se chová v současné době levice na západě. Spolek Nespokojení chce levicovou politiku dělat především na národním půdorysu, což je vlastně podstata národně sociální strany. My si uvědomujeme, že sociální politiku nelze dělat pro všechny, ale jde ji dělat v rámci národa, právě pro ten svůj národ. A my se domníváme, že tohle spolek Nespokojení bude prosazovat.
Co tedy považujete za ty skutečné levicové hodnoty?
Dá se to zjednodušit tak, že společnost vytváří takové sociální vztahy, že mladým a starým jakoby přispívá na to mládí i na to stáří. To znamená, že školství je bezplatné, zdravotní péče je bezplatná. Kdysi se levice prala za práva dělníků a tak dále, ovšem to je v dnešní době na relativně vysoké úrovni. Ale samozřejmě pod různými záminkami se oklešťují různé vymoženosti, co se týká zaměstnanců. To se týká také levicové politiky. Ale levicová politika není, pokud se politická strana snaží zavádět nějaké genderové definice a prosadit, aby byli lidé podle nějakých kvót ve vedení nějakých institucí. To nechce ani spolek Nespokojených a na tom se nehodlají podílet ani národní socialisté.
Na konci prosince pořádala Česká strana národně sociální společnou akci se Stranou práv občanů – Zemanovci, která ke konci loňského roku ukončila svoji činnost. Je to tedy tak, že jste se spojili?
Ne, to tak není. Oni ukončili činnost a dochází k tomu, že někteří jejich členové přecházejí k nám, a jiní zase někam jinam. Takže o spojení v žádném případě nejde, jen o přísun části členské základny.
V komunálních i senátních volbách 2022 jste v prvé radě kandidovali po boku hnutí SPD, nebo jste ho nějakým způsobem podporovali. Ano, jde o vlasteneckou a národní stranu, ale spíše pravicovou. Jak to tedy koresponduje s vašimi slovy o sjednocování levice?
Rád bych zdůraznil, že jsme nezávislá strana. Spolupracujeme s těmi, u kterých je nějaký programový průnik, a nejenom malý. Raději větší. V momentě, kdy jsme šli do voleb s SPD nebo to hnutí podporovali, spolek Nespokojení neexistoval. Udržujeme kontakty oběma směry a uvidíme, co přinese budoucnost.
Národně sociální strana je hrdá na odkaz Milady Horákové. Jak do toho zapadá informace, že v rámci budoucího hnutí, jež má vzniknout ze spolku Nespokojení, má být jednou z určujících stran Komunistická strana Čech a Moravy? Nebudou s tím mít někteří členové ČSNS problém?
Především nevíme, jak se KSČM a její předsedkyně Kateřina Konečná nakonec zachovají. Ale to je jejich věc. Co se národních socialistů týká, možná s tím někteří jednotlivci opravdu můžou mít problém, ale doba se posunula. Co se tehdy stalo, to se stát nemělo. Byl to historický moment, s kterým ovšem dnešní komunisté nemají nic společného. To opravdu nejsou ti lidé, co odsoudili Miladu Horákovou.
V rámci demonstrace spolku Nespokojených na Malostranském náměstí jste vystoupil s kritikou snížení valorizace důchodů, kterou navrhla vláda a jíž schválily Sněmovna i Senát. Jak moc vás překvapilo, že prezident Petr Pavel novelu podepsal, ač k ní sám měl údajné výhrady?
Mně to vůbec nepřekvapilo! Jak už jsem říkal na demonstraci na Malostranském náměstí, jedná se o plné převzetí moci ve státě. Oni mají úplně všechny ústavní instituce – prezidenta, Sněmovnu, Senát, Ústavní soud. Všechno mají! Oni to budou samozřejmě zaobalovat do různých vět, jako že je potřeba rozhodnutí prozkoumat Ústavním soudem, ačkoli je jasné, že ten půjde vládě i prezidentovi na ruku. Takže pan prezident udělal očekávaný krok, ale chtěl bych poznamenat, že oni určitě sami nejsou rádi, že to musí dělat. Že musí sahat lidem na důchody. Ale problém je ten, že už není kde brát. Oni totiž ten stát rozkradli úplně komplet! Proto snižují valorizaci důchodů, i když si určitě uvědomují, jaká vlna nevole přijde od těch, kterých se to dotkne. Jenže jsme v situaci, kdy není kde brát, tak se bere lidem. Proto jim začnou sahat na majetky. Budu zvyšovat daně z nemovitostí. A budou se všechno snažit natlačit k tomu, aby byl v rámci EU nějaký jednotný daňový systém. Budou nás tlačit do eura, i když kritéria pro jeho přijetí samozřejmě nesplňujeme.
Dobrá, ale kdyby se Nespokojení, případně jakákoli levicová alternativa, dostali k moci, jak by chtěli získat peníze, když říkáte, že země je komplet rozkradená, a tudíž není kde brát?
V prvé řadě opakuji, že tady došlo k úplnému zničení národního hospodářství. Zrovna jsem, před tím naším dnešním rozhovorem četl, kolik se tu pokácí ovocných sadů. Jedna třetina! Vše ve jménu dovozu levných jablek, který drtí naše ovocnáře… Ale teď k odpovědi na vaši otázku. Kde brát ty peníze? Především nepodporovat válku na Ukrajině! My nejsme součástí konfliktu, to za prvé. Za druhé, my nejsme ve válce s Ruskem a já nevidím důvod, proč bychom s ním nemohli normálně obchodovat. A za třetí nedělat tady legislativní růžový sad pro nadnárodní korporace. Tady se zákony přijímají tak, aby to vyhovovalo nadnárodním koncernům. Když sem přijde nějaká, jak já říkám, gigafactory, dobrá, tak tady postaví továrnu. Možná. Ale myslíte, že tady bude platit daně? Samozřejmě že dostane daňové prázdniny, a to jsou věci, které ten stát vysávají. Vezměte si, jaký je rozdíl mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním produktem. Ten dělá asi 12 procent! To znamená, že my jako Česko vyprodukujeme za rok nějaké hodnoty a dvanáct procent z toho jde bez pardonu do zahraničí.
Že se nedá bohatnout, je evidentní. Když máte rodinný rozpočet a v něm ušetříte 12 procent příjmů, tak jste boháči. Ale kdybyste to měli odevzdat, tak se nikdy bohatými nestanete.
Mluvil jste o Ukrajině. Vláda tvrdí, na rozdíl od toho, co jste naznačil, že jsme ve válce. A bývalý prezident Miloš Zeman prohlásil, že je potřeba nadřadit bezpečnostní zájmy těm ekonomickým. Co odpovíte?
Je to úplně scestné. Jak říká klasik: kdo nechce obchodovat, bojuje. A oni s tím Ruskem ve své podstatě nechtějí obchodovat. Západ zajímá nerostné bohatství Ruska. Já tady nechci rozebírat posledních třicet let politiky a válek, ale všechno má své příčiny a důsledky. Ta válka na Ukrajině totiž nevznikla jen tak.
Pojďme prosím k tomu, co říkal pro iportaL24.cz Jiří Paroubek v momentě, kdy ohlásil vznik spolku Nespokojení. Svěřil se, že v příštích volbách do Evropského parlamentu sám kandidovat nebude, ale mezi případnými lídry kromě předsedkyně KSČM Konečné jmenoval jako druhého i vás. Prozraďte, co byste v případě zvolení chtěl v EP prosazovat? A jde to vůbec?
Evropský parlament nemá zákonodárnou moc, to znamená, že ani nevím, proč se to jmenuje parlament. Aby tam člověk zvedal ruku a potvrzoval, co dostane na stůl? To se tomu asi nemusí říkat parlament. Na úrovni Evropské unie se domnívám, že stav, který byl před ratifikací Lisabonské smlouvy, byl pro nás ještě jakžtakž akceptovatelný. Co nastává po Lisabonské smlouvě, je pro nás nevýhodné. Ztratili jsme právo veta.
To znamená, že v Evropském parlamentu může myslící člověk prosazovat návrat před Lisabonskou smlouvu. Ovšem já osobně jsem skeptický, že to jde. To se nedá reformovat zevnitř. No a další fáze je prosazovat vystoupení z EU, nebo alespoň se snažit zabránit prohlubování té cesty k federalizaci, co oni chtějí. Přáli by si udělat jednu vládu v Evropě, ze států hodlají udělat de facto kraje. Musíme se bránit tomu, aby se tak stalo. Což je z pozice europarlamentu úplně komické, protože Evropský parlament tomu zabránit nemůže.
Národní socialisté mají v programu vystoupení z EU. Ale co NATO? Proč chcete vystoupit z NATO?
Domníváme se, že po zkušenostech, které náš stát má z minulosti, je naše pozice jasná: měli bychom být neutrální. Náš stát prosperoval pouze v dobách, kdy se choval neutrálně akdy měl mnohaazimutovou zahraniční politiku. K tomu bychom se měli vrátit. My musíme spolupracovat i se Západem i s východem i s nějakým jihem – jižní Asie a tak dál. A nemůžeme být svázaní v tom, že nás USA používá jako beranidlo, nebo to se ani nedá říct »beranidlo«, prostě jako hlupáka, který dělá kroky, jež oni sami udělat nechtějí. Jako takovou vějičku. A to je pro nás absolutně nedůstojné!
Na závěr se vás zeptám, jaké budou další kroky národních socialistů v rámci spolku Nespokojení?
Samozřejmě se aktivně účastníme, ale konkrétní kroky vyplývají z toho, co se dohodne na příslušném zasedání. Jinak v rámci ČSNS vznikla Národní akademie, která na konci ledna uspořádala panelovou diskusi think-tanku »Nová severní a jižní cesta«. Až válka skončí, obchod mezi východem a západem neustane, to mi věřte.
A co se týče Nespokojených, celé to bude směřovat k založení nové politické strany. Detaily ukážou následující týdny a měsíce.