I když nejsem přítelem demonstrací, neboť si myslím, že změny se dají rozhodnout pouze masivní účastí u voleb, byl jsem na demonstraci 3. září. Václavské náměstí bylo zaplněno od Muzea až po Můstek. Tipoval bych to tak na 140 tisíc. Média však uváděla 70 tisíc. Václavák byl plný právě tak jako v listopadu 1989. A lidé v podstatě volali to samé. Demisi, demisi.
Tehdy ještě zvonili klíči. V sobotu na klíče nedošlo. Snad z pověrčivosti, neboť mnozí, co v roce 1989 zvonili na Václaváku klíči, je museli v průběhu let odevzdat i s byty v souvislosti s novým fenoménem, který jsme do roku 89 neznali, to jest bezdomovectvím.
Šílený nárůst cen energií, bezuzdná inflace a sešup do neřešitelných problémů, které nás bezesporu čekají, to všechno bylo příčinou oné skutečně obří lidové demonstrace.
Zatím bylo hezky, tak, že si lidé z celé republiky užili snad poslední pozitivní odpoledne a vážnost některých témat (jaké předestřeli odborníci Štěpán, Noveský, Jandejsek a Skalický) si snad ani neuvědomili.
Napsal jsem před chvílí obsáhlou v podstatě jakoby recenzi na jednotlivé řečníky a to, kdy pozvali třeba Davida Tygra Ploce, lídra koalice PRAHA NÁŠ DOMOV, aby mu ještě před zahájením sdělili, že na něho nezbyde čas. A měl připravenou odpovědnou krátkou řeč, že je třeba napřímo jednat s ruským Gazpromem o dodávkách pro pražskou plynárenskou. Za to však zbyl čas na trapnou básničku jakési amatérské básnířky, což mi tak trochu připomnělo akce Milionu chvilek.
Možná, že je dobře, že jsem omylem ten předchozí článek smazal, protože jsem pojal podezření, že výběr řečníků byl tak trochu cílený ve prospěch nově vzniklé strany.
Mnoho lidí se mě ptalo, proč na demonstraci nevystoupil Tomio Okamura. Domnívám se, že právě proto. Zdá se, že proti vůli T. Okamury tam vystoupil europoslanec generál Hynek Blaško. Navíc ta nová politická strana mnohde postavila kandidáty do Senátu proti SPD, a co mě skutečně tak trochu nadzvedlo ze židle, proti té, která vyzdvihla předsedu této strany z šedé zóny do světel politických reflektorů, Zuzaně Majerové Zahradníkové v Olomouci. Byl totiž členem Trikolory a kandidoval na předsedu, a když neuspěl, tak si založil vlastní stranu, která se okamžitě objevuje, tak jako dříve Věci veřejné, v preferencích prapodivné agentury SANEP, přičemž se z těch preferencí záhadně vypařila jak Trikolora, tak Přísaha Roberta Šlachty. Jsem už pamětník. A nikdo mě neopije rohlíkem. Děje se úplně to samé jako v roce 2010.
Je hloupé, že předseda vlády označil demonstranty za něco jako proruské. Kdyby to tak skutečně bylo, tak by jako premiér musel sám rezignovat, protože by se mu povedlo za půl roku svého premiérství změnit náladu lidí z původně proti vpádu na Ukrajinu na Rusko naštvaných lidí, na totální obrat. Byl plný Václavák. A to skutečně není málo lidí. A že by všichni byli putinovci?
Možná, že budete tak trochu zklamaní, že nejsem tak nadšený, jako téměř všichni, nad úspěchem demonstrace. Možná mi budete vyčítat, že se zamýšlím nad tím, kdo celou tu akci sponzoroval. Za tím musel být zase nějaký miliardář. Když dělali demonstrace lidi z třeba Chcípl pes, či kdokoliv jiný, tak to bylo fiasko. A teď. Takový úspěch. Možná mi budete nadávat, jak můžu mít takové myšlenky. Právě tak, jako mi nadávali přátelé v listopadu 1989, kdy jsem varoval před tím, co může přijít a také to přišlo. A potom, jako už tolikrát, třeba s v souvislosti s Věcmi veřejnými, mi posléze říkali, no jo, měl jsi pravdu.
Petr Hannig, kandidát na senátora v Praze 6 a 17, předseda Rozumných v koalici PRAHA NÁŠ DOMOV pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy