Četl jsem zajímavou statistiku, která vykazuje, že se průměrná životní úroveň obyvatelstva ČR neustále propadá. Bylo to zveřejněno v tištěných novinách, které se jinak profilují jako v podstatě prosystémové, prorežimní. Nebudu je jmenovat, nevím, zda bych tím neporušil nějaké pravidlo ohledně reklamy.
Píší tam doslova tato statisticky hrozivá čísla: Před dvaceti lety, (já upřesňuji v roce 2003) připadalo na ČR 17 procent finančního majetku a 14 procent reálného majetku zemí střední a východní Evropy. V roce 2023 vlastnila ČR v tomto regionu pouze 9 procent finančního majetku a jenom 6 procent reálného majetku.
Ať už tato statistická čísla znamenají cokoliv, jedno je jisté. Všechny vlády, které v naší zemi vládly, dopomohly k tomu, aby se na rozdíl od okolních zemí majetek našich občanů neustále ztenčoval.
V současné době je to za vlády pětikoalice naprosto markantní. Naši občané jezdí nakupovat do Polska a v mnoha případech také do Německa a Rakouska, kde jsou ceny nejenom vzhledem k příjmům lidí, ale dokonce i absolutně nižší.
A to statistika zřejmě cudně zamlčuje, že v roce 1989 byl ten majetek našich občanů ještě příznivější (myslím tím průměr obyvatelstva a ne peněžních rychlokvašek, které si stačily nahrabat majetek v Klausově pomyslném zhasnutí světla při privatizaci). Co ta statistická čísla znamenají přeloženo v politické řeči? Před rokem 1989 vlády prostě lépe hospodařily s majetkem, který jim byl svěřen.
A pozor, nemluvím zde o společenském systému. Tato statistika se týká všech zemí bývalého socialistického tábora. Znamená to, že přes naši nejlepší startovací pozici po sametovém převratu se v porovnání s ostatními zeměmi tohoto regionu Česká republika neustále propadá.
Co to znamená? Střední třída, která je většinově nositelem bohatství státu, se u nás neustále ztenčuje. A přesto lidé neustále volí ty, které znají. Ty, kteří jim vyprazdňují kapsy, protože ti druzí podle volebních preferencí nemají šanci. A tak dávají zelenou těm, kteří v tomto, pro stát katastrofálním vývoji, budou pokračovat.
Ale hrobaři životní úrovně obyvatelstva si vždy najdou nějakou fintu, jak voliče obalamutit. Tvrdá kritika vlády se v roce 1998 změnila v opoziční smlouvu, která udělala na voliče, kteří volili obě dvě nejsilnější a nejbohatší strany, dlouhý nos.
V roce 2010 to byly všude propagované Věci veřejné, i když těm, kteří používají mozek, bylo jasné, že mít peníze na drahou volební kampaň není samo sebou. Samozřejmě okamžitě po volbách se VV spojily s těmi, proti kterým ve volební kampani urputně bojovaly.
Pirátské »pusťte nás na ně« se změnilo na »pusťte nás také k lizu« a těm alternativcům, kteří je volili, se z toho musí dělat nevolno. Místo zlepšení vládnutí, účast v nejhorší vládě v historii (radši nebudu konkretizovat, za jak dlouhou dobu).
A teď, kdy má současná vláda tak mizerné preference jako žádná jiná v novodobé historii, už je zase připraven »protestní« projekt, který zajistí hladké přepřažení unavených koní za nové. Smrdutý náklad však bude tažen dál až do úplného dna propasti. Já, který toho zažil už opravdu mnoho, vidím, kam to všechno směřuje. Přesto je však neustále preferován požadavek, mládí vpřed. Samozřejmě, mládí nemá historickou zkušenost. Nechá se snadno obalamutit. Jenom si vzpomeňme, po »gerontokratech« přišel mladý Michail Gorbačov, kterému se svou nezkušeností podařilo rozbít SSSR.
Strany a koalice se snaží, aby na předních místech jejich kandidátních listin byli mladí lidé. Vytlačují z nich ty, kteří by dokázali předem upozorňovat na budoucí problémy. A proto jsme se my ROZUMNÍ rozhodli, že na naší kandidátní listině do EU budou lidé naopak zkušení, léty obroušení, které nikdo neopije rohlíkem.