Publikujeme báseň Jindřišky Labsko-Lipské Hloubavá

Hloubavá

Je člověk na světě jen host,
osudu vydán na milost?
Byl Zemi seslán pro radost,
nebo je pro ni zbytečnost?

Ač jsem už zralá na moudrost,
otázek zbývá víc než dost.
A tak mám jako závislost
promýšlet každou souvislost.

Má vůbec lidstvo budoucnost,
či ztracené je na věčnost?
Kdy bude člověk válek prost?
Poučí ho zlá minulost?

Za poznáním chci přejít most,
ukládat každou vědomost,
živit v své hlavě bádavost
a umět poznat nepravost.

Odpusťte mi mou zarytost,
Vždyť znát a vědět, to je skvost,
výborný recept na skleslost
a nejlepší lék na hloupost.

Ilustrační foto: Autor- Archiv autorky.