Žijeme v podivných časech, jsme udržování ve lži a ten, kdo se odváží říkat jiný názor, je označen za extrémistu, levičáka, socialistu, či dokonce komunistu. Divím se dehonestaci těchto slov.
Vždy jsem si myslela, že jsem levicovou političkou a mé srdce bije vlevo. Nyní mi chtějí namluvit, že je to obráceně? Vše, co si myslím, že je nesprávné, je prý levicové? Copak zelený úděl, prý „obohacující“ migrace, množství různých pohlaví je levicové? Vždyť to podporuje Gregorová (piráti), Nerudová (STAN), Niedermayer (TOP 09) a další a další. To jsou ti levičáci a neomarxisté? Fujtajbl.
Dokonce jsem trochu fandila Trumpovi za Republikány. Nějak už nevidím rozdíl mezi Republikány a Demokraty. Asi stejně jako mezi pěti(čtyř) kolkou a ANO. Všichni chtějí zbrojit a válčit. Nač jsou zbraně?
Dokonce mi to evokuje odpověď, proč vnutili Hitlerovi jeho chlebodárci do názvu přídomek „socialistická“, který se nyní stále zdůrazňuje. Bránil se tomu, ale přesvědčili ho, že získá dělníky. Nacionálně se úmyslně opomíjí.
Úplně stejná paralela, úporná snaha o změnu paměti národa o změnu významu slov. Politika chaosu je velmi účinná. Mnoho lidí nemá chuť se probírat balastem zpráv a rozlišovat pravdu a lež. Rezignují. Zejména děti a mládež si podvědomě, na základě jakoby mimovolně řečených slov, vytváří svůj názor. A ve společnosti, kde se rezignace a anarchie vydává za ctnost, se dobře vládne.