Zlobím se kvůli té bezmoci, se kterou tomu přihlížíme. Zlobím se kvůli české vládě, která tohle podporuje. Zlobím se, že jsme se z historie vůbec nepoučili.
Jak dlouho my, komunisté, upozorňujeme na porušovaní lidských práv na Ukrajině? Jak dlouho poukazujeme na násilnou mobilizaci? Je to tak šílené, že už ani naše režimní média to nemohou vymlčovat.
Mluvit o nutnosti bojovat do posledního Ukrajince z tepla pražské kanceláře je hanebnost nejvyššího kalibru! Skládat se na zbraně a prodlužovat tak tohle nesmyslné utrpení je už pak vyloženě cynismus.
Tenhle konflikt nemá vojenské řešení. Už ani není, kdo by válčil. Leda by konečně navlékli maskáče Fiala, Zdechovský, Pekarová, Vetchý, Černochová a Řepka a vyrazili si splnit své vlhké sny o romantických nocích v zákopech, kdy vám nad hlavou bzučí drony, oblohu osvětlují záblesky bomb a v nose vás šimrá pach krve vašich padlých kamarádů.
Ukrajina se sice velmi pomalu, ale jistě probouzí z iluze, do které jí zavlekl "západ". Občané se brání být potravou pro děla, protestují, když ze řetězu urvaný Zelenský podepisuje korupční zákony. Probouzí se. Pomalu, ale probouzí. Z úplného procitnutí jí pak bude pěkně bolet hlava.